Třída Daphné
From Wikipedia, the free encyclopedia
Třída Daphné byla třída malých diesel-elektrických ponorek francouzského námořnictva, která dosáhla rovněž nemalých exportních úspěchů. Vývoj nové třídy pobřežních ponorek, které by ve službě doplnily oceánské ponorky třídy Narval, byl objednán v roce 1952. Ponorky třídy Daphné přitom byly další evolucí předchozí úspěšné třídy Aréthuse.[1] Postaveno bylo celkem 25 ponorek této třídy. Používala je námořnictva Francie, Španělska, Portugalska, Jihoafrické republiky a Pákistánu. Všechny již byly vyřazeny, Flore (S-645) je ve francouzském muzeu Ponorkové základny Keroman v Lorientu.
Stručná fakta Daphné, Obecné informace ...
Třída Daphné | |
---|---|
Doris v roce 1994 | |
Obecné informace | |
Uživatelé | Francouzské námořnictvo Španělské námořnictvo Pákistánské námořnictvo Portugalské námořnictvo Jihoafrické námořnictvo |
Typ | ponorka |
Lodě | 25 |
Zahájení stavby | 1958-1969 |
Spuštění na vodu | 1959-1970 |
Uvedení do služby | 1964-1976 |
Osud | 2 ztraceny 23 vyřazeny (1 muzejní) |
Předchůdce | třída Aréthuse |
Nástupce | třída Agosta |
Technické údaje | |
Výtlak | 869 t (na hladině) 1043 t (pod hladinou) |
Délka | 57,75 m |
Šířka | 6,76 m |
Ponor | 4,62 m |
Pohon | 2 dieselgenerátory, 2 elektromotory |
Rychlost | 13,5 uzlu (na hladině) 16 uzlů (pod hladinou) |
Posádka | 45 |
Výzbroj | 12× 550mm torpédomet |
Zavřít