Tělo Kristovo
From Wikipedia, the free encyclopedia
V křesťanské teologii má pojem Tělo Kristovo (latinsky Corpus Christi) dva hlavní, ale oddělené významy: může odkazovat na Ježíšova slova nad chlebem při slavení židovského svátku Pesach: „Toto je mé tělo“ v Lukášově evangeliu[p 1] (viz Poslední večeře), nebo může odkazovat na všechny jednotlivce, kteří jsou „v Kristu“ v 1. listě Korintským[p 2] (viz Kristova církev).
Jak používá svatý Pavel v Pavlových listech, „Tělo Kristovo“ se vztahuje na všechny jednotlivce, kteří „slyšeli slovo pravdy, evangelium o vaší spáse, uvěřili v něj, byli opatřeni pečetí přislíbeného Ducha svatého“ Ef 1,13,[p 3] „jsou společně utvářeni v příbytek pro Boha skrze Ducha“ Ef 2,22,[p 4] jsou „spojeni a udržováni pohromadě každým údem, jímž jsou opatřeni, když každá část řádně spolupracuje, dává tělu růst, aby se samo utvářelo v lásce“ Ef 4,16.[p 5]
Existují značné rozdíly v tom, jak křesťané chápou tento pojem, jak jej použil Kristus při Poslední večeři a jak se vyvinul v křesťanské teologii o eucharistii. Pro některé má symbolický, pro jiné doslovnější či mystický význam.
V římskokatolické teologii se používá výraz „mystické tělo“, který odlišuje mystické tělo Kristovo, tj. církev, od fyzického těla Kristova a od „morálního těla“, jako je jakékoli sdružení se společným cílem.[1][2] Ve východním pravoslaví se výraz „mystické tělo Kristovo“ používá také pro východní pravoslavnou církev v tom smyslu, že „mystické spojení s Kristem je v jeho církvi skutečností“.[3][4]