sídlo v Kujavsko-pomořském vojvodství v Polsku From Wikipedia, the free encyclopedia
Toruň (polskyToruń (rod mužský), německyThorn, latinskyThorunium, Thorunia) je město na řece Visla v severostředním Polsku a památka světového dědictví UNESCO. K prosinci 2021 zde žilo 196935 obyvatel.[2] Dříve to bylo hlavní město Toruňského vojvodství (1975–1998) a Pomořského vojvodství (1921–1945). Od roku 1999 je Toruň sídlem místní vlády Kujavsko-pomořského vojvodství a je jedním z jeho dvou hlavních měst spolu s Bydhoští. Města a sousední okresy tvoří metropolitní oblast dvojměstí Bydhošť–Toruň.
Toruň je jedním z nejstarších měst v Polsku; poprvé bylo osídleno v 8. století a v roce 1233 bylo rozšířeno Řádem německých rytířů.[3] Po staletí bylo domovem lidí různého původu a vyznání. Od roku 1264 do roku 1411 byla Toruň součástí Hanzy a do 17. století předním obchodním městem, což výrazně ovlivnilo architekturu města, od cihlové gotiky po manýrismus a baroko.
V raném novověku byl Toruň polským královským městem a jedním ze čtyř největších polských měst. S dělením Polska na konci 18. století se stalo součástí Pruska, poté nedlouho trvajícího Varšavského vévodství, které sloužilo jako dočasné polské hlavní město v roce 1809,[4] poté znovu Pruska, Německého císařství a po první světové válce znovuzrozené Polské republiky. Během druhé světové války byl Toruň ušetřen bombardování a ničení; jeho staré město a ikonické centrální tržiště zůstaly zcela zachovány.[5]
Toruň je známý svým perníkem – tradice pečení perníku už je téměř tisíc let stará – a také svou velkou katedrálou. Lidé zde mají velmi vysokou životní úrovní a kvalitu života.[6] V roce 1997 byla středověká část města zařazena na seznam světového dědictví UNESCO. V roce 2007 bylo staré město přidáno na seznam sedmi divů Polska.
1365 – město dostalo právo skladu (povinnost projíždějících kupců vyložit své zboží a nabídnout je k prodeji)
14.–15. století – období největšího rozkvětu Toruně, jedno z největších polských měst a důležité obchodní centrum. Město je známo také jako Thorun, Thorn (německy), Thorunia (latinsky)
Toruň, který je od roku 1997 zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO, má mnoho architektonických památek pocházejících ze středověku. Město je známé tím, že si zachovalo téměř nedotčené středověké prostorové uspořádání a mnoho gotických staveb, všechny postavené z cihel, včetně monumentálních kostelů, radnice a mnoha měšťanských domů.
Nejcennější a nejoriginálnější památky Toruně pochází z gotického období. V architektuře jsou viditelné vlivy hanzovních měst, zejména Lübecku, Soest a Brugg. Malířství na vysoké úrovni se rozvíjelo nejprve pod českým vlivem (fresky v Mariánském kostele a v kostele sv. Jakuba), později podléhá nizozemskému vlivu (Sejmutí z kříže z kostelu sv. Jana, dnes v Dieceziálním muzeu v Pelplině, Umučení z kostela sv. Jakuba).
K hlavním památkám patří:
urbanistické uspořádání Starého i Nového Města, dochované téměř beze změny ze 13. století
gotické kostely:
sv. Janů, 13.–14. století, gotické a barokní vnitřní vybavení
Panny Marie, pofrantiškánský z let 1350–1375, nemá věže, protože františkánům, kteří kostel založili, pravidla řádu zakazovala stavět věže
Staroměstská radnice, postavena v letech 1391–1399 na místě starší zástavby z 13. století, ze které se zachovala mj. dolní část věže, přestavěna v 17. století, znovu přestavěna po požáru v letech 1722–1737
městské hradby, stavěné od poloviny 13. století, rozšiřované a modernizované do 15. století, částečně rozebrané v 19. století, zachovaly se úseky podél Visly a brány: Mostecká, Klášterní a Plavecká (Żeglarska), jakož i četné bašty (např. Křivá věž)
ruiny křižáckého hradu, stavba začala v 50. letech 13. století, ukončena v druhé čtvrtině 14. století, zbourán v roce 1454 obyvateli Toruně (dochoval se prevét a spodní části hradeb)
komplex gotických měšťanských domů z 14.–16. století
poevangelický kostel sv. Ducha, postaven v letech 1754–1756 podle projektu Efraima Szregera, věž dostavěna v letech 1897–1899
Dům U hvězdy (Pod Gwiazdą) z 15. století, přestavěn v 17. století, fasáda z 18. století
sýpky z 14.–18. století (mezi nimi nejlépe dochovaná gotická sýpka v Polsku)
zástavba tvrze Toruň, zahájeno v roce 1818, modernizováno a rozšiřováno do počátku 20. století
Ve čtvrti Podgórz:
kostel a klášter sv. Petra a Pavla z 14. století (nyní farní kostel františkánů)
ruiny hradu Dybowského, původně královského, později křižáckého, z 14. století
V městské části Kaszczorek:
gotický kostel z 13. století s dostavěnou věží z 18. století
Na počest sesterského vztahu Toruně s Filadelfií v Pensylvánii nese 2 km dlouhá ulice vedoucí převážně mezi řekou Vislou a hradbami Starého Města a samotným bulvárem jméno Bulwar Filadelfijski (Philadelphia Boulevard).
Ślimak Getyński je jedním z pruhů spojujících Piłsudského most / třídu Jana Pavla II. s Bulwar Filadelfijski na jejich křižovatce v centru města. Ctí tak vztah s Göttingenem, jeho název je odvozen od půlkruhového tvaru ulice (polské slovo ślimak znamená „hlemýžď“).