Nejstarší část sbírky je indického původu. Jde o rámcový příběh celé sbírky, tj. vyprávění o moudré Šahrazád a krutém králi Šahrijárovi a také několik dalších pohádek a bajek. Za vlády perské dynastie Sásánovců (224–651) se dostalo toto vyprávění do Persie a bylo zde obohaceno o další příběhy (indický a perský originál se však nedochoval). Do arabštiny byla sbírka převedena koncem 7.století, když si Arabové Persii podrobili a udělali z ní součást svého kalifátu. V 7.–13.století byla sbírka Araby podstatně rozšířena. Vznikly celé cykly nových vyprávění o abbásovskýchkalifech, zejména o Hárúnovi ar-Rašídovi, množství milostných a cestopisných příběhů i desítky krátkých anekdot. Do sbírky byly přebírány i zbytky starých mezopotámskychmýtů, řecké, byzantské i židovské náměty. Velkým inspiračním zdrojem byla také klasická arabská próza a dějepisná literatura, cestopisy a sbírky poučných a mravoličných příběhů. Ve sbírce je často pojednáváno o astronomii, astrologii a jiných vědách, existuje v ní mnoho odkazů na Korán, často je zmiňován Alláh a jeho prorok Mohamed i nepřátelství mezi křesťany a muslimy.
Dobytí BagdáduMongoly roku 1258 znamenalo konec abbásovské říše. Abbásovci si však udrželi funkci duchovní hlavy islámu ještě v letech 1261 až 1517 v Egyptě pod vládou mamlúků. Tak se sbírka dostala do egyptskéKáhiry, kde byla dále rozvíjena. Roku 1279 se sbírka dočkala svého prvního arabského vydání. Svoji nynější podobu pak získala koncem 16.století.
Na konci 17. století objevil francouzskýorientalista a archeologAntoine Galland (1646–1715) v Pařížské královské knihovně arabský rukopis této tehdy ještě v Evropě neznámé sbírky (rukopis sem pravděpodobně přinesl z Egypta nějaký francouzský diplomat). Galland přeložil dílo do francouzštiny a vydal je v letech 1704 až 1717 pod názvem Les Mille et une nuits, contes arabes traduits en français (Tisíc a jedna noc, arabské pohádky přeložené do francouzštiny). Sbírka měla obrovský úspěch a podle Gallandova překladu vznikaly překlady i do dalších evropských jazyků. První kompletní překlad do němčiny pochází z let 1837 až 1841 a je od německéhoorientalistyGustava Weila (1808–1889). Nejlepším anglickým překladem je The Book of the Thousand Nights and a Night (Kniha Tisíce a jedné noci) z let 1882 až 1885 od sira Richarda Francise Burtona (1821–1890). V anglickém prostředí je však sbírka známa spíše pod názvem The Arabian Nights (Arabské noci) podle zkráceného překladu Andrewa Langa (1844–1912) z roku 1898.
Všechny pohádky a příběhy Tisíce a jedné noci jsou vypravovány během tzv. rámcového příběhu, jehož hlavními postavami jsou král Šahriár a dívka jménem Šahrazád. Šahriár byl kdysi oklamán svou manželkou, která se v době jeho nepřítomnosti milovala se svými otroky. Nechal ji i otroky popravit a zanevřel na ženy, o kterých byl přesvědčen, že žádná z nich nevydrží být v manželství věrná. Oženil se proto každý den s jednou pannou, strávil s ní noc, zbavil ji panenství a ráno ji nechal popravit. Po třech letech tak nezbylo v jeho městě žádné děvče, se kterým by se mohl oženit. Když Šahrijár nakázal svému vezírovi (Šahrazádinu otci), aby mu přivedl další dívku, marně a se strachem z krále bloudil vezír městem. Když přišel domů, poznala jeho dcera, že má starosti. Otec jí vše vypověděl a ona se nabídla, že se stane královou další ženou. Její otec s tím nesouhlasil, ale Šahrazád se nedala odradit. Požádala však svou sestru, ať jejím jménem požádá krále, zdali mu večer smí vyprávět příběh. Šahrijár souhlasil a tak Šahrazád vyprávěla králi po dobu tisíce a jedné noci příběhy, které byly tak dlouhé, že nikdy nekončily se svítáním, přičemž král byl vždy zvědav na pokračování. Když Šahrazád své vyprávění, během kterého porodila králi tři syny, dokončila, nechal jí Šahrijár pro její moudrost, věrnost a lásku k němu na živu.
Nejrozsáhlejší a literárně nejhodnotnější částí knihy jsou pohádkové příběhy s množstvím nadpřirozených bytostí, čarodějných předmětů, kouzel a zaklínadel, další velkou část tvoří dobrodružné, cestopisné a rytířské příběhy. Anekdoty, bajky a mravoličná vyprávění bývají většinou zakomponovány do větších celků. K nejznámějším příběhům u nás (především díky výboru pro děti od básníka Františka Hrubína) patří:
Pohádka o Abdalláhovi Zemském a Abdalláhovi Mořském,
Pohádka o Abú Kírovi a Abú Sírovi,
Aládín a kouzelná lampa.
Pohádky Tisíce a jedné noci inspirovaly celou řadu umělců k vytvoření vlastních děl na jejich motivy, ať už tomu bylo ve výtvarném umění, v literatuře, hudbě nebo ve filmu.
Výčet výtvarných děl, inspirovaných pohádkami Tisíce a jedné noci, přesahuje možnosti tohoto článku. Jde nejen o nepřeberné množství ilustrací k různým vydáním sbírky s k adaptacím jednotlivých pohádek, ale také o obrazy, sochy i o porcelánové figurky.
Edgar Allan Poe napsal roku 1845 ironický příběh Tisící druhý Šeherezádin příběh (The Thousand-and-Second Tale of Scheherezade), ve které král Šahrijár věří Šahrazád, že její pohádky jsou pravdivá vyprávění do té doby, než mu začne popisovat skutečné výtvory moderní techniky. Znechucen tím, že mu jeho žena tak lže, nechá ji popravit.
Americký tvůrce komiksůBill Willingham založil na rámcovém příběhu sbírky svou knihu Pohádky: Tisíc a jedna noc sněhové bouře (Fables: 1001 Nights of Snowfall) z roku 2006, ve které vypráví sultánovipohádkySněhurka.
Hudba
Roku 1888 zkomponoval ruský skladatel Nikolaj Rimskij-KorsakovsuituŠeherezáda o čtyřech částech na základě pohádek Tisíce a jedné noci (Moře a Sindibádův koráb, O careviči Kalendáři, Láska careviče a princezny a Svátek v Bagdádu).
Roku 1898 zkomponoval francouzský skladatel Maurice Ravel první dílo s touto tematikou - předehru jménem Shéhérazade, kterou zamýšlel jako předehru ke stejnojmenné opeře (ta však zůstala nedopsána). Roku 1904 proběhla premiéra druhého Ravelova díla jménem Shéhérazade - cyklus tří písní na text Tristana Klingsora pro sólový sopránový hlas a orchestr.
Sinbad and the Eye of the Tiger (1977, Sindibád a tygří oko), Velká Británie, režie Sam Wanamaker,
Arabian Adventure (1979, Arabské dobrodružství), Velká Británie, režie Kevin Connor,
A Thousand and One Erotic Nights (1982, Tisíc a jedna erotická noc), Spojené státy americké, režie Stephen Lucas, erotický film,
Sinbad of the Seven Seas, (1989, Sindibád sedmi moří), Itálie, režie Enzo G. Castellari, Luigi Cozzi a Tim Kincaid,
Les 1001 nuits (1990, Tisíc a jedna noc), Francie, režie Philippe de Broca, v roli Šahrazád Catherine Zeta-Jones, film je u nás znám též pod názvem Šeherezáda a gentleman.
Aladdin (1992, Aládín), Spojené státy americké, režie Ron Clements a John Musker, animovaný film z produkce Walta Disneyho (film má dvě pokračování a byl podle něho roku 1994 natočen také televizní seriál),
Scooby-Doo in Arabian Nights (1994, Scooby-Doo: Arabské noci), Spojené státy americké, režie Jun Falkenstein a Joanna Romersa, televizní film,
The Return of Jafar (1994, Aládín-Jafarův návrat), režie Alan Zaslove, animovaný film z produkce Walta Disneyho, druhá část Aládínových dobrodružství,
Aladdin and the King of Thieves 1996, Aládín a král zlodějů), režie Tad Stones, animovaný film z produkce Walta Disneyho, třetí část Aládínových dobrodružství,
Arabian Nights (2000, Tisíc a jedna noc), Spojené státy americké, režie Steve Barron, televizní seriál,
Josef Kalenský: Nejkrásnější pohádky z Tisíce a jedné noci, R. Štorch, Praha 19--, znovu Šolc a Šimáček, Praha 1924
Tisíc a jedna noc, Knap, Praha 1901, arabské povídky pro mládež
Tisíc a jedna noc, Kotrba, Praha 1905, překlad Josef Mrkos, vybrané pohádky pro mládež
Tisíc a jedna noc, Kotrba, Praha 1906, překlad Josef Mrkos, čtyři díly
Šahrazadiny povídky, Adámek, Praha 1913, překlad Zdeněk Woldan, výběr.
Vypravování Sindbáda námořníka z arabské sbírky pohádek Tisíc a jedna noc, Jan Laichter, Praha 1914, překlad Karel Šafář
Jaroslav Lipanský: Drahokamy pohádek z bájného východu (z pohádek Tisíc a jedna noc), E. Weinfurter, Praha 1916
Pohádka o 'Alá'addínovi a kouzelné lampě, Šnajdr, Kladno 1920, překlad Felix Tauer, znovu SNKLU, Praha 1961
Karel Petřík: Tisíc a jedna noc (výbor nejlepších pohádek), Ignác Leopold Kober, Praha 1926
Kniha Tisíce a jedné noci, Aventinum, Praha 1928–1934, překlad Felix Tauer, šest dílů, vydání nedokončeno, protože nakladatelství zaniklo, sedmý a osmý díl vydán v ČSAV v letech 1954–1955
Tisíc a jedna noc, Nakladatelství Gutenberg, Ota Lebenhart v Praze, 1930-1931, překlad Fr. Heller, úpravu řídí Dr. A. Dolenský, vrchní knihovník Národního Musea, 12 dílů
Tisíc a jedna noc, Vladimír Orel, Praha 1930–1931, překlad E. Šimandl, T.P. Schulz, K. Jandl a K. Hruška, šestnáct svazků
Marta Schárová: Tisíc a jedna noc, Liber prohibitus, Praha 1936
Příběh o jinochu a smutných starcích, Družstevní práce, České Budějovice 1939, překlad Karel Šafář
Arabské pohádky ze 1001 noci, Josef Doležal, Červený Kostelec 1942, překlad Kamil Bednár, výbor
Podivuhodná dobrodružství námořníka Sindibada, podle "Tisíce a jedné noci" vypráví Pavel Eisner, ilustrace Jan Urban, Litoměřice: nakladatelství Pax: František Hnyk, 1945
Z pohádek Šahrazádiných, ELK, Praha 1948, překlad Felix Tauer, znovu Sfinx, Praha 1949
František Hrubín: Pohádky z tisíce a jedné noci, ilustrace Jiří Trnka, SNDK Praha 1956, mnoho dalších vydání buď samostatně nebo jako součást knihy Špalíček veršů a pohádek
Kniha Tisíce a jedné noci, ČSAV, Praha 1958–1963, překlad Felix Tauer, osm dílů, druhé doplněné vydání
Z vyprávění Šahrazádiných, Odeon, Praha 1967, překlad Felix Tauer
multimediální obsah na Commons
.jpg)
_-_film_poster.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tisíc a jedna noc na Wikimedia Commons 
Dílo Tisíc a jedna noc ve Wikizdrojích
