Teorie 1. řádu
fyzikální teorie používaná v mechanice těles From Wikipedia, the free encyclopedia
fyzikální teorie používaná v mechanice těles From Wikipedia, the free encyclopedia
Teorie 1. řádu je používaná v mechanice těles (statika, pružnost a pevnost) pro řešení úloh mechaniky těles pro případy malých deformací. Je jednodušší, méně pracná a méně přesná než teorie 2. řádu, ale v mnoha případech je její aplikace přijatelná. Aplikace analýzy dle teorie 1. a 2. řádu závisí na posouzení deformací zatížení konstrukce a/nebo jejich komponentů. Teorie 2. řádu má obecnější platnost a lze ji použít pro všechny úlohy malých deformací řešené dle teorie 1. řádu.[1]
V souladu s teorií 1. řádu (tj. základního jednoduchého řešení známého ze základních přednášek statiky), normálové síly ve členech (prutech/nosnících) staticky určité konstrukce (např. prutové soustavy) mohou být stanoveny analyticky z rovnic rovnováhy celé příhradové konstrukce a rovnováhy ve styčnících. V tomto případu, prvním krokem je stanovení vnějších reakcí celé příhradové konstrukce. Pak části příhradové konstrukce jsou myšlenými řezy v prutech izolované jako volná tělesa a rovnováhy ve styčnících jsou použity k určení hledaných neznámých normálových sil ve členech (tj. Styčníková metoda).[1]
Jestliže efekt deformací zatížené konstrukce je zanedbatelný vzhledem k rovnováze vnějších a vnitřních sil, pak může být použita teorie 1. řádu. Přesnější teorie 2. řádu může být vždy použita pro úlohy teorie 1. řádu, avšak v mnoha případech je to zbytečné a výpočetně náročnější (vnikají soustavy nelineárních rovnic).[1]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
