televizní či rozhlasový pořad zaměřený na rozhovory s pozvanými hosty From Wikipedia, the free encyclopedia
Talk show je televizní či rozhlasový pořad, kde moderátor s pozvanými hosty vede rozhovory, ty jsou prokládány hudebními či jinými kulturními vystoupeními nebo projekcemi krátkých ukázek.[1]
Neexistuje jedna univerzální definice toho, co je označováno pojmem talk show. Původně jde o rozhlasový žánr, proto se talk show řadí do zvukových televizních žánrů, neboť se klade důraz na mluvený projev.[2] Termín „talk show“ se však začal používat až v polovině 60. let 20. století, přestože různé typy diskusních pořadů se v televizním vysílání objevovaly již od jejích počátků.[3] Bernard Timberg definuje talk show jako „televizní pořad, který je strukturován okolo konverzace samé.“ Aktéry konverzace se stávají moderátor, host i publikum.[4] Jeremy Orlebar klade důraz na diváky a talk show chápe jako televizní obdobu veřejné debaty, kde se probírají aktuální témata, o něž se publikum zajímá.[5] Ústředními tématy talk shows jsou tedy aktuální události a zábavní průmysl.[3]
V počátcích žánru se v těchto pořadech vyskytovaly zejména dialogy, rozhovory a komentáře. V současné době je doplňuje vizuální složka (např. scénky, videoklipy).[2] Zejména ve Spojených státech vzhledem ke své popularitě se talk show stávají činitelem společenského, kulturního i politického dění. Oblíbené pořady a jejich moderátoři mohou nastolovat agendu, o čem se bude veřejně mluvit, mohou mobilizovat diváky, přinášejí populární osvětu a pomocí nepříjemných dotazů a nekorektnosti hrát politickokritickou úlohu.[1]
První talk show se objevovaly v rozhlase ve 20. letech 20. století. První rozhlasová talk show byla odvysílána v roce 1921 a do konce 20. let se vynořilo 21 podobných pořadů, které se zaměřovaly na různá témata – náboženství, kutilství či veřejné záležitosti. Moderátor neformálně promlouval k posluchačům, zároveň působil jako expert, který je má vzdělávat a poučovat o věcech, které jim byly vzdálené. Moderátoři sdělovali své pocity z knih či zážitky se známými osobnostmi. Od 30. let byla převážně jednosměrná komunikace nahrazována interaktivitou, když pořad Vox Populi začal vysílat rozhovory s lidmi na ulici. Vývoj televizní talk show kopíruje vývoj televizního vysílání.[3]
Rozhlasová i televizní talk show přebírala již známé komunikační postupy, které přetvořila do oblíbené, ale nenákladné formy zábavy a sdílení informací.[3] Inspiraci čerpala z forem vaudeville, varieté, music hall, které se skládaly z řady zábavných a hudebních výstupů, a z amerického hnutí Chautauqua, které na přelomu 19. a 20. století přinášelo zábavně-vzdělávací vystoupení na venkov. Ve hnědých stanech se odehrávaly série přednášek, rozhovorů, vystoupení s intelektuály, učiteli, duchovními, ale i baviči a hudebníky. Právě odtud přejaly zájem o známé a zajímavé osobnosti, zájem o aktuální společenské dějí a debatu o specializovaných tématech.[1]
V České republice se talk show začaly objevovat až po roce 1989, kdy televizní stanice převzaly modely ze západní kultury.[1]
Podle Bernarda Timberga existuje pět nepsaných pravidel, která má většina tradičních talk show.[1]
Bernard Timberg dělí talk show na tři hlavní podžánry.[6]
Toto rozdělení žánrů však nemusí platit. Neurčitost pojmu umožňuje tvůrcům vytvářet vlastní zpracování žánru, hybridy či další podžánry. Záleží na výběru osobnosti moderátora, hostů a diváků.[2] Dále je možné televizní talk show dělit podle formátu, počtu hostů, moderátorů a témat.[3]
Talk show se obvykle skládá z úvodního monologu moderátora, ten posléze promluví k divákům, načež si sedne ke stolu, kde vede rozhovory s hosty, které jsou prokládány scénkami a zábavnými videi.[7] Na závěr se moderátor rozloučí poděkuje divákům.[2]
Struktura pořadů se však liší podle vysílacího času, publika a obsahu. Ranní vysílání variuje mezi zábavou a zpravodajstvím. Daytime talk show se vysílá zpravidla odpoledne, cílí na divačky a zaměřuje se proto více na bulvární informace. Late night show pak probíhá aktuální témata.[2]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.