Symposion (Platón)
From Wikipedia, the free encyclopedia
Symposion je jedno z Platónových dialogů, jímž byl pravděpodobně založen stejnojmenný literární žánr symposia. Slovo symposion lze přeložit jako hostina. Hostinou není však myšleno jídlo, ale to, co následovalo po něm, může to být chápáno jako setkání za účelem řešit nějaký problém nebo jen výměna názorů.
![ikona](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f3/Crystal_Clear_action_spellcheck.png/48px-Crystal_Clear_action_spellcheck.png)
![]() |
Platónovy dialogy |
Rané dialogy: |
Obrana Sókratova – Charmides |
Euthyfrón – Alkibiades první – Kritón |
Hippias Větší – Hippias Menší – Ión |
Lachés – Lysis – Prótagorás |
Přechodné a střední dialógy: |
Kratylos – Eutydémos – Gorgias |
Menéxenos – Menón – Faidón |
Symposion – Ústava – Faidros |
Parmenidés – Teaitetos |
Pozdní dialogy: |
Timaios – Kritias |
Sofistés – Politikos |
Filébos – Zákony |
Autenticita je sporná: |
Kleitofón – Epinomis – Theages |
Dopisy – Soupeřící milenci |
Minós – Alkibiades druhý |
Tato kniha líčí děj, který se odehrává na jedné hostině, konkrétně u Agathóna, který oslavuje svůj úspěch v dramatické soutěži, která byla u Řeků této doby typickou disciplínou během svátků boha Dionýsa. Všichni hosté se shodnou na tématu, které bude probíráno a tím jest názor na boha Eróta. Erós byl viděn jako bůh lásky a pravé mužnosti, byl to „muž pro muže“, protože žen se tento bůh nikterak nedotýkal. Skrze boha Eróta hledal Platón cestu k poznání, zabývá se především otázkou lásky.
Prostřednictvím monologů i dialogů vedených každým z hostů zvlášť se také pokoušel obecně charakterizovat jejich myšlení, ale přece všechny řeči nakonec směřují k dialogu Sókrata. Postupně se vystřídali: Faidros („otec“ námětu), Pausanias, lékař Eryximachos, Aristofanés, hostitel Agathón a nakonec Sókratés. Poslední, Sókratés, se o něco zpozdí. Nakonec do střízlivé společnosti vstoupí ještě podnapilý Alkibiadés, a když je vyzván ke slovu, nechválí boha Eróta, ale Sókrata, přičemž se strhne malá pitka. Někteří odejdou, jiní usnou, Sókratés si chvíli ještě s básníky povídá o umění, oni pak ale také usnou. Kniha končí Sókratovým odchodem.