Portrét Svatopluka ČechaČechův pohřební průvod na Václavském náměstí vPrazeUkládání ostatků Svatopluka Čecha na Vyšehradském hřbitověNáhrobek Svatopluka Čecha na Vyšehradě
Narodil se v Ostředku u Benešova do rodiny Františka Jaroslava Čecha (1817 Peruc – 1877 Slupka, Bukovina) a Kláry Čechové, rozené Rakové.[2] Otec František byl panský hospodářský správce a český vlastenec, který v letech 1848–1849 v době konání Kroměřížského sněmu působil v Kroměříži jako novinář. Povolání a vlastenectví otce byly důvodem častého stěhování v době básníkova mládí.[5] Dětství prožil na Benešovsku v Ostředku, Jezeře, Střížkově a Postupicích[6] a v Litni na Berounsku. V Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. V letech 1873–1876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se jí až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze. Řádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 3. července 1890, svého členství se však v roce 1895 vzdal.[7]
Příčina smrti Svatopluka Čecha. Při balsamování mrtvoly Svatopluka Čecha zjistil profesor Hlavarakovinu dolního oddílu střeva tlustého s proděravěním stěny střevní. Proděravění toto mělo za následek náhlou smrt a po smrti rychle se vyvinující plynatost podkožní na horních končetinách a na hrudníku. Střevo nad nádorem bylo značně rozšířeno. V jiných orgánech nenalezeno žádných změn, zejména zvláště budiž podotknuto, že plíce byly úplně beze změn, srdce normální velikosti, chlopně srdeční a veškeré cévy velké i malé zúplna jemné.
Jeho dílo je žánrově velmi bohaté. Psal především eposy s mnoha přirovnáními a popisy, jimiž je přerušován děj, ale také sociální, politickou a alegorickou lyriku, satiry, povídky a romány. Svými Výlety pana Broučka se stal jedním z průkopníků science fiction v české literatuře. Napsal také velké množství humoristických povídek, črt a fejetonů, ke kterým čerpal často náměty z advokátního prostředí. Mnohokrát byl kritizován za frázovitost. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým hodnotám, které si v sobě nesl celý život (např. láska k vlasti, touha po sociální spravedlnosti atp.).[11][12]
Básně (1874), básnická sbírka, ve které autor shrnul všechny své významnější rané práce (mimo jiné obsahuje i první knižní vydání Adamitů).
Čerkes (1875 v časopise Lumír), epos s námětem z Kavkazu.
Upomínky z východu (Národní listy 1875–1876, knižně 1885), povídky.
Jestřáb kontra Hrdlička (1876 v časopise Lumír), povídka o právnickém sporu mezi peněz chtivým lichvářem Jestřábem a mírným a starostlivým Hrdličkou, který není schopen splácet svůj dluh.
Evropa (1878 v časopise Lumír), alegorický epos o lodi Evropa, která veze politické vězně do vyhnanství, přičemž jejich vzájemné neshody způsobí katastrofu.
Povídky, arabesky a humoresky (1878), zde mimo jiné i první knižní vydání povídky Jestřáb kontra Hrdlička.
Povídky, arabesky a humoresky II. (1879).
Žižka (1879), rapsodie, ve které autor představuje Žižku jako vojevůdce, který byl odhodlán postavit se proti Pražanům.
Ve stínu lípy (1879 v časopise Květy), idylický epos založený na vzpomínkách autora na dětství prožité v Litni, vlastně cyklus malých povídek veršem, které si vyprávějí sousedé při společném posezení.[13]
Povídky, arabesky a humoresky III. (1880).
Nová sbírka veršovaných prací (1880), zde mimo jiné první knižní vydání eposů Čerkes, Evropa a Ve stínu lípy.
Lešetínský kovář (1883 zkonfiskováno, podruhé vydáno roku 1892 v USA), epos, ve kterém vede český kovář spor s německým podnikatelem, který usiluje o jeho kovárnu.
Několik drobných povídek (1884).
Kresby z cest (1884).
Slávie (1884), alegorický epos napsaný v duchu utopickéhopanslavismu, ve kterém zástupci slovanských národů společně úspěšně odolávají vzpouře lodníků na lodi Slávie.
Hanuman (1884), satirický epos zesměšňující soudobý český život i politický režim v Rakouska-Uherska (opičí král se marně snaží poevropštit svou říši).[16]
Ikaros (1885 v časopise Květy, knižně 1908), sociální román.
Pravda a drobné básně (1886).
Humoresky, satiry a drobné črty (1887).
Různé črty žertovné i vážné (1887).
Jitřní písně (1887), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor vyjadřuje svou naději v lepší budoucnost českého národa, které bude podle něho dosaženo duchovními zbraněmi a pilnou prací.
Nové písně (1888), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor mimo jiné překládá své úvahy o vlastním životě a básnické tvorbě a svou víru v budoucnost slovanských národů.
Několik povídek a různých črt (1888).
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888), satirickápovídka s fantastickým námětem, jejímž hrdinou je pan domácí Brouček, který se (patrně ale ve snu) dostane na Měsíc, kde se setká s éterickými Měsíčňany. Je zde však zesměšňováno nejen měšťáctví pana Broučka, ale také prázdné intelektuálství a neplodné estétství reprezentované Měsíčňany, kteří nejsou schopni pochopit reálný život.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888), druhá satirická fantastická povídka s hlavním hrdinou měšťákem panem Broučkem, který se tentokrát dostane (opět zřejmě ve snu) do Prahy den před bitvou na Vítkově. Zajímá jej však jen vlastní prospěch, a podle toho, jak se mu to hodí, se vydává tu za husitu, tu za katolíka. V závěru příběhu Jan Žižka soudí, že není možné, abychom měli takové potomky.
Václav Živsa (1889–1891 v časopise Květy, knižně 1901), báseň.
Pestré cesty po Čechách: společnou prací Matěje Broučka a společníků (1891), volná řada novelisticko-časopiseckých obrazů s memoárovými básněmi a epizodami.
Matěj Brouček na výstavě (1892), druhá část Pestrých cest po Čechách, povídka zesměšňující podlézavost měšťáků vůči šlechtě a jejich přezíravý postoj k lidu před cizinci.
Druhý květ (1893 v časopise Květy, knižně 1899), autobiografická próza, ve kterém autor líčí své mládí a studium na gymnáziu.
Sníh (1894) v časopise Květy, knižně (1900), báseň.[18]
Zpěvník Jana Buriana (1894), báseň řešící poměr českého sedláka k odrodilé šlechtě.
Rozličná próza (1895).
Písně otroka (1895), alegorická lyrika pomocí které chtěl autor povzbudit národ v boji za jeho práva, protože měl pocit, že se národ cítí ponížený.[19]
Modlitby k Neznámému (1896), básně obsahující filozofické a náboženské úvahy.
O čarovném pavouku (1897), veršovaná pohádka pro mládež.[20]
Šotek (1899), veršovaná báchorka.
Sekáči (1904), báseň.
Roháč na Sioně a jiné zlomky (1909), posmrtné vydání autorových nedokončených prací.
Poslední verše (1910), vydáno posmrtně, obsahuje mimo jiné básně Do světa širého a Step.
Cestovní poznámky (1910), vydáno posmrtně.
Poslední kniha povídek a črt (1918), vydáno posmrtně.
Kniha novel Svatopluka Čecha (1925), vydáno posmrtně.[21]
Prvotinu – báseň Štědrý den – zveřejnil v píseckém periodiku Zlaté klasy ještě jako gymnasista, pod pseudonymem Stanislav Rak (matčino příjmení za svobodna).[22]
Svatopluk Čech byl pro svou tvorbu od 80. let 19. století velice oblíbenou a respektovanou osobností české společnosti. Vlastenecké zaměření a patos Čechovy tvorby korespondovalo s jeho heslem, které se stalo i jeho symbolickým označením na veřejnosti Jménem, srdcem stejně Čech.[23] Mezi vlastenecky naladěnými Čechy měly obrovský ohlas jeho Písně otroka. Velice populární a čtená byla jeho báseň Ve stínu lípy.[24] Úcta k němu se projevovala již za jeho života a zejména po smrti v množství pomníků, soch a označování ulic, náměstí a škol jeho jménem.
Praha
Již 3 měsíce po jeho smrti 6. června 1908 byl pojmenován Čechův most v Praze.[25] Ještě za Čechova života (1903) nesly jeho jméno Sady Svatopluka Čecha na pražských Vinohradech, kde byl v roce 1924 odhalen pomník, jehož autorem je Jan Štursa. V Praze byly v dalších čtvrtích pojmenovány Náměstí Svatopluka Čecha ve Vršovicích, Čechova ulice na Letné, Čechova čtvrť v Modřanech a Čechova škola v Tróji.
Mramorové poprsí na podstavci s českými národními emblémy (kolem 1896), autor Vilém Amort
Česká města a obce
Jeho jméno nesou názvy mnoha ulic, náměstí a škol. Památku Svatopluka Čecha si i po více než sto letech od jeho smrti připomínají zejména obce, kde od dětství bydlel: Ostředek,[26]Bezděkov,[27]Peruc,[28]Postupice, ale i místa, kde působil již jako uznávaný básník a spisovatel: Slaný,[29]Vraný, Praha a Obříství. V městysuLiteň na Berounsku sice prožil pouze 4 roky dětství, ale situoval do Litně své dílo Ve stínu lípy. Proto je v Litni jeho osobnost připomínána zvlášť intenzívně. Liteňský farář P. Josef Kreisinger ve své práci Liteň a přifařené k ní obce vydané v roce 1896 (tedy za Čechova života) uvádí v seznamu správců a direktorů liteňského panství: Roku 1852–1855 Frant. Čech, otec našeho předního básníka.[30] V Litni připomíná od roku 1925 Čechův pobyt pamětní deska na domě správce panství vedle zámku zvaném po něm Čechovna,[31] od 5. 6. 1938 pomník Svatopluka Čecha v Litni[32] u kostela sv. Petra a Pavla na místě, kde stála Lípa Svatopluka Čecha. Podobně jako v Litni byly jako ohlas jeho básně Ve stínu lípy na různých místech Čech označovány lípy symbolicky jako Lípa Svatopluka Čecha. V Litni je významu Svatopluka Čecha věnována část expozice Muzea Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné.[33] V roce 2013 byla v Litni instalována Naučná stezka Liteň, jejíž čtyři zastavení na svých panelech připomínají Čechův pobyt v Litni a jeho dílo.[34][35][36][37] V Obříství na Mělnicku je památník Svatopluka Čecha umístěn v jeho domku a dřevěném přístavku, který Čech zakoupil na národopisné výstavě v Praze v roce 1895 a ve kterém v letech 1895–1903 žil.[38] V parčíku na návsi je pomník s bustou Svatopluka Čecha, odhalený 19. 6. 1921.[39] Jeho pražský pobyt připomínají pamětní desky v Holešovicích a na Letné v Praze 7. Na domě čp. 557/44 v Letohradské ulici deska uvádí jeho pobyt v letech 1890–95 (podle soupisu pražských domovských příslušníků)[40] a na domě čp. 908/17 v Šimáčkově ulici, který pamětní deska připomíná jako místo jeho smrti. Tato adresa je uvedena i v matričním záznamu o básníkově smrti: Praha čís. pop. 908-VII. Šimáčkova ul.[3] V téže době žil též ve vile Pod Havránkou čp. 134/15 v Tróji, na které byla rovněž umístěna pamětní deska.[41][42]
Zámek v Ostředku, kde se Čech narodil (Zdeněk Fiedler, edited by Pavel Hrdlička (Packa))
Škola v Postupicích, kam Čech chodil poprvé
Pamětní deska na základní škole v Postupicích
Budova školy v Litni, kterou navštěvoval v době pobytu v Litni (Základní škola Františka Josefa Řezáče)
Panely Naučné stezky Liteň u kostela sv. Petra a Pavla a Základní školy F. J. Řezáče a pomníku Svatopluka Čecha
Dům správce panství Liteň nazývaný Čechovna
Pamětní deska na Čechovně s nápisem ZDE ŽIL SVATOPLUK ČECH OD 1853–1856
Čechův dům v Obříství na Mělnicku
Detail dřevěného domku v Obříství, který Sv. Čech koupil na národopisné výstavě v Praze
Pamětní deska Svatopluka Čecha na domě v Obříství. ZDE BYDLEL SVATOPLUK ČECH BÁSNÍK ČESKÝ 1/2 1895 - 1/10 1903
Svatopluk Čech, odhalení desky v Obříství (Zlatá Praha 1910)
Pamětní deska v Letohradské ulici 557/44 v Praze 7 na Letné "ZDE ŽIL V LETECH 1890-1905 SVATOPLUK ČECH A NAPSAL PÍSNĚ OTROKA"
Brána do zahrady u vily Pod Havránkou v Praze Troji.
Dům v Šimáčkově ulici 908/17 s pamětní deskou: "V TOMTO DOMĚ ŽIL A 23.II.1908 ZEMŘEL BÁSNÍK SVATOPLUK ČECH
Jan Štursa – Čechův pomník v Čechových sadech (1918-24)
REGIONÁLNÍ AUTOŘI A REGIONÁLNÍ LITERATURA VLAŠIMSKA A PODBLANICKA [online]. Vlašim: Městská knihovna Vlašim [cit. 2014-12-05]. Kapitola Autoři minulých staletí A - J. Dostupné online.
NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech: dílo a osobnost. Díl druhý.. I. vyd. Praha: Vesmír, 1923 (1923 tisk). 238s. Dostupné online. Kapitola čtvrtá Tři idyly, s.165–186.
KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. I. vyd. Liteň: nákladem autora, 1896 (1896 tisk). 79s. Kapitola Dějiny panství. - Majitelé Litně., s.64.
IVANA, Ševčíková. Čeští spisovatelé na Berounsku a muzea těmto spisovatelům věnovaná. Plzeň, 2012. 123 (Přílohy I - LI)s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni Fakulta pedagogická, katedra českého jazyka a literatury. Vedoucí práce Doc. PhDr. Bohumil Jirásek, CSc. s.89–96, XXXII-XXXVII. Dostupné online.
Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631s. S.277–293. Dostupné online
FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900s. ISBN80-200-0797-0. S.408–413.
Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571s. ISBN80-85983-94-X. S.64–65.
KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Liteň: nákladem autora, 1896. S.1–79.
NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech: dílo a osobnost. Díl první [online]. I. vyd. Praha: Vesmír, 1921 [cit. 2015-08-15]. S.237, xv s. Dostupné online.
NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech: dílo a osobnost. Díl druhý [online]. I. vyd. Praha: Vesmír, 1923 [cit. 2014-12-05]. S.1–238, ix s.. Dostupné online.
STREJČEK, Ferdinand. Jménem, srdcem stejně Čech: o básníkově životě a díle / napsal Ferdinand Strejček.. I. vyd. Praha: Topič, 1909. 58s.
STREJČEK, Ferdinand. Životní román Františka Jaroslava Čecha. Praha: F.Topič (Knihy českých osudů), 1940. 202s.
IVANA, Ševčíková. Čeští spisovatelé na Berounsku a muzea těmto spisovatelům věnovaná. Plzeň, 2012. 123 (Přílohy I - LI)s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni Fakulta pedagogická, katedra českého jazyka a literatury. Vedoucí práce Doc. PhDr. Bohumil Jirásek, CSc. s.89–96, XXXII-XXXVII. Dostupné online.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl: A–J. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 634s. ISBN80-7185-245-7. S.189.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí: 10. sešit: Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606s. ISBN978-80-7277-367-1. S.556–558.
WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27s. S.7–11. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
Online dostupná díla autora
ČECH, Svatopluk. Dagmar: Adamité. 2. vyd. Praha: F. Topič, 1907. 325s. Dostupné online. Digitalizovaný svazek obsahuje díla Dagmar a Adamité.
Ostředek
Praha
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
.JPG)
