![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3d/1GZX_Haemoglobin.png/640px-1GZX_Haemoglobin.png&w=640&q=50)
Struktura biomakromolekul
From Wikipedia, the free encyclopedia
Jako biomakromolekulu označujeme zpravidla organickou sloučeninu vysoké molekulové hmotnosti, účastnící se biologických procesů a složenou z velkého množství menších strukturních prvků (monomerů). Jedná se zejména o bílkoviny, nukleové kyseliny, polysacharidy a lipidy.[1][2] V případě posledně jmenovaných bývají však předmětem výzkumu zejména vyšší celky z nich složené (membrány či liposomy), kde se však již nejedná o molekuly.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3d/1GZX_Haemoglobin.png/640px-1GZX_Haemoglobin.png)
Popisem struktury, hledáním vztahů mezi sekvencí monomerů (primární strukturou) a vyššími strukturními úrovněmi, mezi strukturou a biologickou funkcí, jejich interakcí s malými molekulami i vzájemných se zabývá dynamicky se rozvíjející vědní disciplína zvaná strukturní bioinformatika.
Důvodem pro studium struktury není jen akademický zájem, ale i široká praktická využitelnost, zejména v oblastech vývoje léčiv, pesticidů, drog a chemických zbraní, z nichž naprostá většina cílí právě na enzymy (tedy bílkoviny) či receptory (které bývají tvořeny mimo jiné sacharidy). Výzkum nukleových kyselin pak umožňuje sekvenaci genomu, vývoj vakcín, cílenou léčbu a mnoho dalšího.