![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/30/MarsTopoMap-PIA02031_modest_cropped.jpg/640px-MarsTopoMap-PIA02031_modest_cropped.jpg&w=640&q=50)
Stratigrafie Marsu
From Wikipedia, the free encyclopedia
Stratigrafie Marsu je vědní disciplína v planetologii, která se snaží rozčlenit základní stratigrafické jednotky na Marsu. V současnosti se skládá ze tří základních jednotek (tedy Noachian, Hesperian a Amazonian), které byly vyčleněny na základě fotografií sondy Viking ze 70. let 20. století, konkrétně z roku 1978, kdy byly definovány dvojicí autorů.[1] Nyní, vzhledem k získávání stále nových dat ze sond z posledního desetiletí, které kolem Marsu obíhají či po něm jezdí, procházejí podstatnou revizí.[zdroj?] Vzhledem k tomu, že zatím není možné získat geologické vzorky přímo z hornin na povrchu, je celá stratigrafie založena na pozorování svrchní vrstvy kůry, respektive na projevech impaktů cizích těles na povrch.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/30/MarsTopoMap-PIA02031_modest_cropped.jpg/640px-MarsTopoMap-PIA02031_modest_cropped.jpg)
Množství kráterů, jejich překryv či stupeň eroze je směrodatným vodítkem, podle kterého se dá určit přibližné stáří pozorované části. Tato nepřímá metoda je tedy pouze orientační a tak se v budoucnosti může snadno stát, že velká část stratigrafie bude pozměněna, či upravena a že data o horninách budou zpřesněny. Současné členění je tedy jen orientační, slouží pro hrubý popis událostí.
Pro určování relativního stáří hornin se využívá model „stáří kráterů“, který je znám z Měsíce. Oproti Marsu jsou totiž krátery na Měsíci velmi dobře zmapované a spočtené, jelikož je lidmi zkoumán z blízka po velmi dlouhou dobu, což dává možnost spočíst si četnost velkých zásahů a získat tak časovou osu. K tomu byl Měsíc také navštíven lidmi během projektu Apollo (11 až 17), kteří přivezli vzorky měsíční horniny z místa přistání. Vzorky byly následně datovány pomocí rozpadových řad, což určilo jejich absolutní stáří mezi 3,6 až 3,75 miliardami let.[2] Jelikož moduly přistávaly v místě s nízkým výskytem kráterů, došlo se k závěru, že od 3,8 miliard let byl povrch Měsíce těžce bombardován.[2] Následným jednoduchým porovnáním stupně eroze kráterů, výskytem a jejich překrytu se dá zhruba datovat stáří oblastí na Marsu, které jsou krátery pokryty. Na tomto základě je v současnosti určováno stáří povrchu.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/cs/timeline/963sv66t8vm4jscso2g18tsoahfd7jo.png)