ukrajinská komponistka, pianistka a muzikoložka From Wikipedia, the free encyclopedia
Stefanija Turkevyč-Lukijanovyč (ukrajinsky: Стефанія Іванівна Туркевич-Лукіянович; 25. dubna 1898 Brody ve Lvov, Ukrajina – 8. dubna 1977 Cambridge, Velká Británie) byla ukrajinská komponistka, pianistka a muzikoložka.[1] Oficiálně uznána jako první ukrajinská skladatelka.[2] Za doby Sovětského svazu byla její díla zakázána.
| Stefanija Turkevyč-Lukijanovyč (Стефанія Іванівна Туркевич-Лукіянович) | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Stefanija Turkevič |
| Narození | 25. dubna 1898 Lvov |
| Úmrtí | 8. dubna 1977 (ve věku 78 let) Cambridge |
| Vzdělání | Hudební institut ve Lvově, Vídeňská univerzita, Karlova univerzita v Praze a Pražská konzervatoř |
| Alma mater | Lvovská konzervatoř Vídeňská univerzita Lvovská univerzita Univerzita Karlova Univerzita hudebních a dramatických umění ve Vídni |
| Povolání | hudební skladatelka, klavíristka, muzikoložka a hudební pedagožka |
| Zaměstnavatel | Lvovská konzervatoř |
| Známá jako | Ukrajinská komponistka, pianistka a muzikoložka. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodila se jako první dítě v rodině kněze, sbormistra, katechety a hudebního kritika Ivana Turkevyče (Туркевич) (1872–1936) a Sofie Kormošové (Кормош). Měla mladší sestru Irenu Turkevyč–Martynec (Іри́на (Ірена) Туркевич-Мартинець) a mladšího bratra Lva Turkevyče (Лев Туркевич). Její dědeček (Lev Turkevyč) i otec (Ivan Turkevyč) byli kněží. Matka Sofia Kormošová byla pianistkou a studovala u Karola Mikuliho a Viléma Kurze. Doprovázela také mladou Solomii Krušelnickou.[3] Celá rodina byla muzikální a všichni hráli na nějaký hudební nástroj. Stefania hrála na klavír, harfu a harmonium. Později vzpomínala na své dětství a na lásku k hudbě takto:
Uprostřed všeho byla moje matka, která hrála nádherně na klavír. Jako dítě jsem velmi ráda poslouchala její hru. Potom u nás vznikl domácí salonní orchestr. Hráli jsme takto: otec na basu, moje matka na klavír, Leno (Льоньо) na violoncello, já na harmonium, Marijka a Zenko (Марійка і Зенко), studenti prof. Perfetského, na housle. Otec také založil rodinný sbor. To byly naše první kroky do světa hudby. Nikdy nešetřili peníze na naší hudební výchově.[4]
První lekce hudby dostávala od své matky. Vystudovala gymnázium Basilského řádu sv. Josafata ve Lvově. Po první světové válce[2] pak klasickou skladbu u Vasylja Barvinského (Василь Олександрович Барвінський)[pozn. 1] a klavír u Viléma Kurze a Eži Ljaleviče (Єжи Лялевич)[pozn. 2] na Lvovské konzervatoři pojmenované po Mykolu Lysenkovi.[5] V roce 1919 napsala své první hudební dílo – Liturgii (Літургію), které se hrálo několikrát v katedrále sv. Jiří ve Lvově.[4] V roce 1921 studovala na Vídeňské univerzitě u Guido Adlera a na Hudební akademii u Josefa Marxe [pozn. 3] ve Vídni, kde v roce 1923 promovala a získala tak učitelský diplom.[4] V roce 1925 odcestovala se svým prvním manželem Robertem Lisovským [pozn. 4] do Berlína, kde studovala u Franze Schrekera a u Arnolda Schönberga. Během tohoto období, v roce 1927, se narodila její dcera Zoya (Зоя).[5] Z Berlína odešla do Prahy, kde studovala u Zdeňka Nejedlého na Karlově univerzitě, u Otakara Šína na pražské konzervatoři a u Vítězslava Nováka na Hudební akademii.[4] Na Ukrajinské svobodné univerzitě v Praze získala v roce 1934 doktorát v oboru muzikologie. Stala se tak první ženou z Galicie, (tehdy součást Polska), která získala doktorát Ph.D. Po návratu do Lvova od roku 1934 do začátku druhé světové války pracovala jako učitelka hudební teorie a klavíru na Lvovské konzervatoři a stala se členem Svazu ukrajinských profesionálních hudebníků.[6]
Na podzim roku 1939, po připojení západní Ukrajiny k SSSR, pracovala jako lektor a koncertní mistr ve Lvovské opeře a od roku 1940 do roku 1941 byla docentem na Lvovské konzervatoři. Po uzavření konzervatoře za německé okupace pokračovala ve výuce na Státní hudební škole a doprovázela na klavír ve Lvovské opeře a pro rozhlas.[1] Na útěku před Rudou armádou na jaře 1944 emigrovala se svou rodinou ze Lvova do Vídně. V roce 1946 se pak rodina přestěhovala do jižního Rakouska a odtud do Itálie, kde se její druhý manžel Narcyz Lukijanovyč (Нарциз Лукіянович) stal lékařem druhého polského sboru pod britským velením.[7]
Na podzim 1946 se přestěhovala do Spojeného království a pracovala tam na svých skladbách. Vytvořila baletní hudbu a operu, složila čtyři symfonie, liturgickou hudbu, komorní hudbu a skladby pro klavír a umělecké písně.[8]
Žila v Brightonu (1947–1951), Londýně (1951–1952), Barrow Gurney (nedaleko Bristolu) (1952–1962), Belfastu (Severní Irsko) (1962–1973). a Cambridge (od roku 1973).
Koncem čtyřicátých let se vrátila k tvůrčí práci a napsala většinu svých skladeb. Čas od času působila znovu jako pianistka, zejména v roce 1957 na řadě koncertů v ukrajinských komunitách v Anglii a v roce 1959 na koncertu klavírní hudby v Bristolu. Byla členkou Britské společnosti skladatelek a hudebníků (která existovala až do roku 1972). Její opera Oksana's Heart byla v roce 1970 uvedena ve Winnipegu (Kanada), ve Centennial Concert Hall.[pozn. 5] Pod uměleckým vedením její sestry Ireny Turkevycz-Martynec ji tam hrálo Ukrajinské dětské divadlo. Je to příběh dívky, která v kouzelném lese hledá své ztracené bratry a setkává se tam s mytologickými postavami.
Zemřela 8. dubna 1977 v Cambridge ve Velké Británii.
Symfonie (Симфонічні твори)
Balety (Балети)
Opera (Опера)
Dětské opery (Дитячі опери)
Sborová tvorba (Хорові твори)
Komorní a instrumentální díla (Камерно – Інструментальні твори)
Klavírní díla (Фортепіанні Твори)
Různé (Різне)
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
