Stéla (z řečtiny στήλη, stélé) je kamenný nebo dřevěný památník postavený na obětišti, na náhrobku nebo v památném místě.
Většinou má podobu stojící ploché desky, která je delší na výšku. Může být zdobena malbou, reliéfem nebo tesaným znakem, znaky, či nápisem. Nápis zmiňuje základní údaje, buď o zemřelém, především jméno a titul či funkci, nebo o pamětní funkci stély. Obdobným typem památníku je obelisk, který může být také plochy, častěji má tvar jehlancový, sloupový nebo je pilířem.
Stély jsou dochované po celém světě a v mnoha kulturách od pravěku až po současnost.
Mezopotámie – stély panovníků s reliéfní scénou vítězného boje, lovu nebo s panovníkem pod ochranou bohů; nemusí mít proporce na výšku ani pravidelný geometrický tvar.
V egyptologii je jako stéla označován širší okruh památek z území Egypta, severního Súdánu a Etiopie, zahrnujících i skalní nápisy.[1]
Antické stély řecké a římské - mohou mít také podobu hermovky (s hlavou boha Herma, později s podobiznou zemřelého)
Kamenné stély se v některých prehistorických a historických kulturách nazývají hieroglyfy, mohou být tesané na skále nebo na ležícím kameni.
Stéla označující umělecké dílo, zpravidla až v novověku, často moderní abstraktní dílo; může mít členitý obrys a vrtané nebo tesané otvory (např. Henry Moore, Karel Hladík, Jindřich Wielgus).
Litopunktura (angl. lithopuncture) je typ stély zavedený v současném sochařství. Má tesané drobné znaky, piktogramy a nápisy, někdy působí neuspořádaně či nahodile. Tvorbě se věnuje například slovinský sochař Marko Pogačnik (Murska Sobota)