Sovětský hladomor 1932–1933
hladomor v Sovětském svazu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Sovětský hladomor v letech 1932–1933 (někdy se období rozšiřuje na 1930-1934) zasáhl hlavní oblasti produkce obilí v SSSR, zejména tehdejší Ukrajinskou a Kazašskou SSR, severní Kavkaz a oblast Povolží,[1] jižní část Uralu a západní Sibiř.[2][3] Nejhůře zasáhl hladomor tehdejší Ukrajinskou SSR, kde je obvykle znám pod názvem Holodomor. Celkem si toto tragické období dějin vyžádalo několik milionů mrtvých.
Velký hladomor v Sovětském svazu v letech 1932–1933 | |
---|---|
Alexander Wienerberger: Holodomor, umírající muž | |
Základní informace | |
Trvání | 1932 - 1933 |
Stát | Sovětský svaz Sovětský svaz / Ukrajinská SSR Ukrajinská SSR, Kazašská SSR Kazašská SSR, RSFSR RSFSR |
Příčina | důsledek industrializace, kolektivizace a povinných odvodů úrody |
Statistika | |
Úmrtí | 6–8 milionů osob |
K hlavním faktorům, které přispěly k hladomoru, patří nucená kolektivizace v Sovětském svazu v rámci prvního pětiletého plánu a nucené výkupy či přímo konfiskace obilí v kombinaci s rychlou industrializací a úbytkem pracovních sil v zemědělství. Zdroje se rozcházejí v názoru na možnou roli sucha. V tomto období sovětská vláda vystupňovala pronásledování kulaků. Sovětský vůdce Josif Stalin nařídil kulaky, což byli relativně bohatí rolníci vlastnící půdu, „zlikvidovat jako třídu“. Jejich pronásledování probíhalo již od ruské občanské války a nikdy zcela neustalo. Jakmile byla kolektivizace v plném proudu, persekuce kulaků zesílila, což vyvrcholilo sovětskou kampaní politických represí, včetně zatýkání, deportací a poprav velkého počtu těchto osob v letech 1929-1932. Někteří kulaci na to reagovali sabotážemi, například zabíjením dobytka a ničením plodin určených ke spotřebě dělníků v továrnách. Navzdory rostoucímu počtu mrtvých se Stalin rozhodl pokračovat v pětiletém plánu a kolektivizaci. Do roku 1934 Sovětský svaz vytvořil základní průmyslovou úroveň, avšak za cenu milionů lidských životů.
Na rozdíl od ruského hladomoru v roce 1921, který vypukl na vlastním území bolševického Ruska (pozdější Ruské sovětské federativní socialistické republiky neboli RSFSR), informace o hladomoru v letech 1932–1934 byly sovětskou historiografií falšovány, nejen Stalinovým režimem, ale také jeho nástupci.[4] Teprve s nástupem glasnosti (uvolnění státní cenzury, které doprovázelo perestrojku), kterou zahájil Michail Gorbačov v letech 1986 až 1987, byla oficiálně uznána jeho existence. Někteří badatelé a instituce tento hladomor označují jako genocidu, namířenou především proti Ukrajincům, případně Kazachům.[5]