Sopečné plyny
horké plyny vzniklé důsledkem sopečné činnosti / From Wikipedia, the free encyclopedia
Sopečné plyny či také vulkanické plyny jsou jedním z produktů vulkanismu. Tvoří je směsice pro člověka převážně jedovatých horkých plynů, které vznikají uvolňováním z roztaveného magmatu při jeho výstupu k povrchu, či v některých případech i interakcí podzemní vody s magmatem. Pokud se magma dostane na povrch, stává se lávou a sopečné plyny volně přecházejí do atmosféry, kde se stávají významnými skleníkovými plyny. V některých případech ale nadloží zabraňuje uvolňování sopečných plynů, čímž dochází k jejich akumulaci, nárůstu tlaku, což se může projevit explozivní erupcí sopky za vzniku tefry. Za normálních okolností, když nejsou tlaky extrémní, se sopečné plyny uvolňují prostřednictvím postupného průchodu přes půdu, anebo vznikem fumarol.[1]
Sopečné plyny jsou tvořeny převážně vodní párou jakožto základní složkou všech plynů produkovaných vulkanickou aktivitou. Mezi další plyny patři různé oxidy síry (např. oxid siřičitý), fluorovodík, chlorovodík, oxid uhelnatý, methan, fluorid křemičitý, amoniak, oxid uhličitý a mnoho dalších jako např. karbonylsulfid či radon.[2][3][4][5] Většina těchto plynů je pro život nebezpečná a při jejich uvolňování hrozí zasaženému jedinci smrt. Nebezpečí představuje skutečnost, že velké množství sopečných plynů je těžší než vzduch, a často se tedy drží v nižších oblastech, kde vyplňují deprese či tečou údolími. Některé z nich, jako například oxid uhličitý, jsou současně bez zápachu a bezbarvé, takže nejsou člověkem rozpoznatelné. Občas se stává, že jejich výskyt dosahuje jen určité výšky, jako se stalo při erupci sopky Hekla v roce 1974, kdy plyny zabíjely zvířata jen do výšky 1 metru nad zemí, stojícímu člověku nehrozilo nebezpečí.[2]
Množství produkovaných plynů roste s rozdílem tlaku, který je mezi taveninou a atmosférou. V hloubi planety panují značné litostatické tlaky, které nedovolují plynu uniknout z taveniny. Při výstupu k povrchu litostatický tlak postupně klesá, což dovoluje vzniku bublin v tavenině tzv. vesikule. Vznik vesikulí je důležitý i proto, že magma tak zmenšuje svoji hustotu, což mu umožňuje v pokračování výstupu k povrchu, jelikož se stane méně husté než okolní horniny.[1] Pokud je atmosférický tlak vysoký, dochází k menší produkci sopečných plynů a k menším sopečným mrakům nad sopkou. Často utuhne magma dříve, než uniknou všechny sopečné plyny, v takovém případě vznikají v hornině malé vesikuly obsahující primární složení sopečných plynů. Často jsou tyto vesikuly druhotně vyplněny roztoky, které zkrystalizují, čímž vzniknou drúzy.