Sogdština
mrtvý jazyk / From Wikipedia, the free encyclopedia
Sogdština je mrtvý severovýchodoíránský jazyk, kterým se mluvilo v Sogdianě, tedy v dnešním Uzbekistánu a Tádžikistánu, a v obchodních koloniích v čínské střední Asii, od 4. do 8. století. Společně s středoperštinou, baktrijštinou, sačtinou a parthštinou náleží do vývojové fáze íránských jazyků zvané středoíránské a vyniká velkým množstvím zachovaných literárních textů. Jejím moderním následníkem je jaghnóbština, kterou se mluví v severozápadním Tádžikistánu. V rámci sogdijštiny se rozlišují tři varianty v závislosti na tom texty jakého náboženství v ní byly psány: manichejská, buddhistická a křesťanská.[1]
Stručná fakta Suγδīk), Počet mluvčích ...
Sogdština (Suγδīk) | |
---|---|
Počet mluvčích | mrtvý jazyk |
Klasifikace |
|
Písmo | sogdské písmo, syrské písmo, manichejské písmo |
Postavení | |
Regulátor | není stanoven |
Úřední jazyk | není úředním |
Kódy | |
ISO 639-1 | není |
ISO 639-2 | sog (B) |
ISO 639-3 | sog |
Ethnologue | sog |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zavřít