Slovenské národní povstání (známé také pod zkratkou SNP, slovensky Slovenské národné povstanie) bylo ozbrojené vystoupení protifašistických sil na území Slovenska v druhé světové válce a představuje jednu ze zásadních a nejvýznamnějších událostí československých dějin. Společně s Varšavským povstáním patří k největším ozbrojeným vystoupením proti nacismu v Evropě. V relativně krátkém čase je jeho dramatický vývoj prosycen četnými politickými změnami způsobenými zevnitř i z vnějšku.
Stručná fakta Trvání, Místo ...
Slovenské národní povstání |
---|
konflikt: Východní fronta |
Vozidla používaná povstalci, odstavená za obcí Kelemeš (dnes tvořící součást Prešova) |
|
Trvání | 29. srpen 1944 – 28. říjen 1944 |
---|
Místo | střední Slovensko |
---|
Příčiny | Obsazování slovenského území německými jednotkami |
---|
Výsledek | Porážka povstalců, neúspěch nacistů zlikvidovat partyzány |
---|
Strany |
---|
|
Velitelé |
---|
|
Síla |
---|
47 000 později 83 000 mužů pravidelné armády a 18 000 partyzánů
| 48 000 až 50 000 mužů
|
|
Ztráty |
---|
1720 padlých, 3600 raněných, asi 10 000 zajatých mužů, do 12 000 padlých a zavražděných v důsledku partyzánské války
| 4200 padlých, 5000 raněných, 300 zajatých
|
|
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zavřít
Hlavními veliteli povstání byli generálové Rudolf Viest a Ján Golian. Centrem povstaleckého území se stala Banská Bystrica. Po jejím obsazení německými silami 27. října 1944[1] přešla menší část povstalců se svými základnami roztroušenými v pohořích středního Slovenska (Nízké Tatry, Velká Fatra, Javorníky, Kremnické vrchy, Slovenské rudohoří aj.) do partyzánské války[1]. V SNP bojovalo, kromě Slováků, také více než 2000 Čechů.[2] Dále v něm bojovali Poláci, Rumuni, Rusíni, Ukrajinci, Francouzi, Bulhaři, Jugoslávci a další. Významnou podporou povstání byly letecké výsadky partyzánů a vojáků z Kyjeva a z Moskvy. Povstání bylo podporováno i leteckými dodávkami materiálu, hlavně ze SSSR, v menší míře i od západních spojenců.