Sindhština
From Wikipedia, the free encyclopedia
Sindhština (arabské písmo: سنڌي, dévanágarí: सिन्धी, khúdábádí: ਸਿੰਧੀ, Sindhī) je jazyk pocházející z pákistánské provincie Sind. V Pákistánu ji ovládá přibližně 41 milionů mluvčích, v Indii pak dalších 12 milionů. Po urdštině je sindhština v Pákistánu nejrozšířenějším jazykem, v těchto dvou jazycích jsou také vydávány občanské průkazy. Status úředního jazyka má v Pákistánu a v Indii na státní úrovni. Přestože sindhština jednoznačně patří do skupiny indoárijských jazyků, je patrný silný vliv drávidských jazyků.
Sindhština (سنڌي / सिन्धी / ਸਿੰਧੀ / Sindhī) | |
---|---|
Rozšíření | Pákistán, Indie, menšiny v Hongkongu, Ománu, na Filipínách, v Singapuru, Spojených arabských emirátech, Velké Británii, USA a Afghánistánu |
Počet mluvčích | 54,3 milionu |
Klasifikace |
|
Písmo | Arabské písmo, Dévanágarí, Khúdábádí a další |
Postavení | |
Regulátor | není stanoven |
Úřední jazyk | Pákistán, Indie (na státní úrovni) |
Kódy | |
ISO 639-1 | sd |
ISO 639-2 | snd (B) snd (T) |
ISO 639-3 | snd |
Ethnologue | snd |
Wikipedie | |
sd.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Většina pákistánských mluvčí je soustředěna v provincii Sind. Zbývající mluvčí najdeme v Indii a v sindhských komunitách po celém světě. K rozšíření jazyka došlo po osamostatnění Pákistánu od Indie v roce 1947, kdy Sind opustili hinduisté. S přijetím islámu většinou obyvatel Sindu se pro zápis začalo používat arabské písmo.[1] Po vyhlášení nezávislosti Pákistánu i Indie na Spojeném království představila indická vláda pro zápis sindhštiny písmo dévanágarí. To je dnes používáno hlavně sindhskými hinduisty.