tradiční forma korejské poezie From Wikipedia, the free encyclopedia
Sidžo je tradiční forma korejské poezie.
Význam slova sidžo není příliš jasný a znamená báseň ročních dob nebo soudobou báseň. Název sidžo se poprvé objevil v roce 1727 v antologii korejské poezie Věčná slova země zelených hor, kterou sestavil básník Kim Čchon-thäk. Sidžo představovalo jednu z hlavních básnických forem zejména v období 14.–17. století. Těmto básním pravděpodobně předcházely básně psané čínsky, které byly do korejštiny přebásněny. V korejštině je sidžo zaznamenáno ve třech dlouhých verších, shora dolů a zprava doleva. Díky odlišnému písmu se do češtiny převádí jako šestiverší.
České překlady Oldřicha Vyhlídala a Nam Gi Doka patřily k prvním rozsáhlejším překladům této tradiční literární formy do evropského jazyka.
neznámý autor
Vypil jsem… ach, nevím kolik vína,
šel a usnul někde na horách.
Kdo by mne tu mohl vzbudit… ách,
duchnou nebe, shlavcem je mi hlína.
Vichr přihnal drobný déšť - a sen,
byl-li tu, je ten-tam-ten-tam-ten…
Přeložil Oldřich Vyhlídal za jazykové spolupráce Nam Di Goka
Michal Jareš
Sidžo XXXIX
Podzim podepsal listí
Pár stránek si vzal s sebou
Rybník už břehy zebou
že ledem si je jistí
slabším než papír Nezřetelný pád
ryb klesajících spát
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.