Selkupština
From Wikipedia, the free encyclopedia
Selkupština se řadí do uralské jazykové rodiny, konkrétněji do skupiny samojedských jazyků, které se dále rozdělují na severní a jižní samojedské jazyky. Do severních se řadí nganasanština, enečtina a něnečtina, a z jižních dnes zůstává živá pouze selkupština. „Selkupštinou se mluví na území Sibiře kolem řeky Taz a mezi řekami Ob a Jenisej“.[1]
Stručná fakta Počet mluvčích, Klasifikace ...
Selkupština | |
---|---|
Počet mluvčích | severní dialekt 1000 - 1500, centrální dialekt 200, jižní dialekt 100 |
Klasifikace | |
Písmo | Cyrilice |
Postavení | |
Regulátor | není stanoven |
Úřední jazyk | není úředním |
Kódy | |
ISO 639-1 | není |
ISO 639-2 | sel (B) sel (T) |
ISO 639-3 | sel |
Ethnologue | SEL |
Wikipedie | |
testovací verze | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zavřít
K selkupskému etniku se dle sčítání lidu z roku 2010 hlásilo 3 900 osob. Centrálním dialektem (na základě sčítání z roku 2007) hovořilo 200, severním 1 000 - 1 500 a jižním méně než 100 osob.[2] „V selkupštině rozlišujeme tři základní dialekty - tazovský (severní), tymský (centrální) a keťský (jižní).“[1]