![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f9/Russian_samizdat_and_photo_negatives_of_unofficial_literature_in_the_USSR.jpg/640px-Russian_samizdat_and_photo_negatives_of_unofficial_literature_in_the_USSR.jpg&w=640&q=50)
Samizdat
způsob, jakým občanští aktivisté obcházejí cenzuru v represivních režimech, zejména v zemích východního bloku v době studené války / From Wikipedia, the free encyclopedia
Samizdat (samo-vydáváno, rusky самиздат – samoizdatelstvo, nezkráceně „самостоятельное издательство“) je způsob, jakým občanští aktivisté obcházejí cenzuru v represivních režimech. Jde o vydávání knih, časopisů a novin vlastním nákladem v ilegalitě. Samizdaty jsou rozšiřovány v malých nákladech, opisovány, původně v ruce, později na psacím stroji a na počítači a množeny dle techniky dané doby (průklepy, cyklostyl, kopírky).[1] Případně může samizdat obecně označovat jakékoliv dílo, které bylo vydáno bez profesionální podpory na vlastní náklady (DIY).
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f9/Russian_samizdat_and_photo_negatives_of_unofficial_literature_in_the_USSR.jpg/640px-Russian_samizdat_and_photo_negatives_of_unofficial_literature_in_the_USSR.jpg)
Termín samizdat začal používat na začátku 50. let 20. století ruský spisovatel Nikolaj Glazkov, který do kopií svých cenzurou zakázaných básní vpisoval „Samsebjaizdat“[2] (parodie na sovětské názvy oficiálních vydavatelství, zde vlastně znamená „samovydavatelství“).[3]
Disidentský samizdat byl přítomen zejména v zemích východního bloku v době studené války, kde byl potlačován ze strany státní moci. Hojně využíván však byl či dosud je i v jiných částech světa.