From Wikipedia, the free encyclopedia
SMS Kaiserin Elisabeth byl chráněný křižník rakousko-uherského námořnictva, druhá a poslední jedtnoka třídy Kaiser Franz Joseph I. Pojmenován byl podle manželky císaře Františka Josefa I. Alžběty Bavorské. Silná torpédová výzbroj vedla k tomu, že křižníky této třídy byly zpočátku označovány Torpedo-Rammschiff.[1]
 SMS Kaiserin Elisabeth | |
| Základní údaje | |
|---|---|
.svg){kind=small} | |
| Typ | chráněný křižník |
| Třída | třída Kaiser Franz Joseph I. |
| Uživatelé | Rakousko-uherské námořnictvo |
| Zahájení stavby | 1888 |
| Spuštěna na vodu | 25. září 1890 |
| Uvedena do služby | 24. ledna 1892 |
| Osud | 2. listopadu 1914 potopen vlastní posádkou |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 4030 t |
| Délka | 98 m |
| Šířka | 14,8 m |
| Ponor | 5,6 m |
| Pohon | 4 kotle 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 2 šrouby 8 000 HP |
| Palivo | 650 t uhlí |
| Rychlost | 19 uzlů (35,2 km/h) |
| Dosah | 3 000 nm |
| Posádka | 427 |
| Pancíř | 56mm paluba velitelská věž 90 barbety 150mm děl 90 mm |
| Výzbroj | (v době potopení): 8× 150mm kanón 16× 47mm kanón 2× 66mm kanón 4× torpédomet 2× kulomet |
Lod měla dva komíny a dva stěžně. Po dokončení tvořily hlavní výzbroj dva 240mm kanóny Krupp, umístěné v jednohlavňových věžích, z nichž jedna byla na přídi a druhá na zádi. V kasematech na bocích trupu bylo šest 150mm kanónů, které doplňovalo šestnáct 47mm a dva 66mm kanóny. Torpédometů bylo šest. V roce 1906 byla loď modernizována a obě 240mm děla nahradila 150mm děla z plzeňské Škodovky (plzeňská děla nahradila všechna děla s výjimkou čtyř 150mm kaónů v bočních kasematech).[1][3] Základem pancéřování byla pro chráněné křižníky obvyklá 57mm silná pancéřová paluba pod čárou ponoru, chránící strojovny, kotelny a muniční sklady. Velitelskou věž chránil 90mm pancíř a stejně silný pancíř měly i barbety 150mm děl.[4] Děla Kaiserin Elisabeth chránily jen 50mm silné štíty, zatímco pro dvě nová děla lodi Kaiser Franz Joseph I. byly použity dělové věže.[5]
Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 8000 HP, které roztáčely dva lodní šrouby. Zásoba uhlí byla 650 tun. Nejvyšší rychlost byla 19 uzlů. Dosah byl 3000 námořních mil.[4]
Na svou první zámořskou plavbu Kaiserin Elisabeth odplula v roce 1892, když vedla Františka Ferdinanda d'Este do japonské Jokohamy. Do Asie se pak loď často vracela. V letech 1900–1902 byla nasazena při potlačování Boxerského povstání v Číně.[3] K čínským břehům přirazila ještě celkem třikrát, a to v rozmezí let 1904-1905, 1908-1910 a naposledy 1913-1914, kdy zde plnila úlohu staniční lodě.[6] V letech 1905-1906 prošla rozsáhlou modernizací, především děla byla vyměněna za novější typy.[7]
Křižník Kaiserin Elisabeth se na počátku první světové války nacházel na Dálném Východě v čínském přístavu Tschif a velení Rakousko-uherského námořnictva příliš nevědělo, jak s ním naložit.[3] Loď odplula do Němci drženého Čching-taa, do právě vypuknuvší války mezi Německem a Japonskem se ale zapojit nemohl, protože Rakousko-Uhersko zůstávalo mimo tento konflikt. Bylo rozhodnuto stáhnout posádku lodi do neutrální Číny, kde by zůstala internována do konce války, o které si všichni mysleli, že bude trvat jen velmi krátce. Ovšem po zmínce německého císaře Viléma o dobrém uplatnění křižníku při obraně přístavu byl rozkaz zrušen. Část posádky Kaiserin Elisabeth už ale byla v Číně a musela se na vlastní pěst vracet zpět, což se ale naprosté většině nakonec podařilo.[8]
Křižník se tedy zapojil do obrany jediné plnohodnotné německé námořní základny Čching-tao obležené japonskými vojsky. V přístavu se nacházely také německý křižník SMS Cormoran, dělové čluny třídy Iltis – SMS Iltis, SMS Jaguar, SMS Tiger, SMS Luchs, minonoska Lauting a torpédový člun S90.[9] Bitva o Čching-tao znamenala zánik všech těchto plavidel.
Z křižníku Kaiserin Elisabeth byla demontována všechna výzbroj kromě 150mm děl v kasematách a loď měla sloužit jako plovoucí baterie. Z vymontovaných děl byly postaveny tři pozemní baterie. Jedna baterie měla dvě moderní 152mm děla ze škodovky a zbylé používaly ráže 47 a 66 mm. Na zemi se do obrany přístavu zapojilo celkem 133 mužů z posádky křižníku.[10] Samotná loď pak až do vyčerpání munice podporovala obránce svou palbou.
Když se přiblížil pád základny, posádky jednotlivé lodě samy potopily (pouze torpédoborec S-90 se neúspěšně pokusil o únik, při kterém ale potopil starý japonský křižník).[11] Kaiserin Elisabeth byl potopen před přístavem dne 2. listopadu 1914. Posádka ho potopila otevřením Kingstonových ventilů a výbuchem na palubě uložených torpéd. Celá základna kapitulovala po nepřátelském průlomu o pět dní později.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
