Rázová vlna
From Wikipedia, the free encyclopedia
Rázová vlna je plocha nespojitosti fyzikálních veličin popisujících stav prostředí.
Rázová vlna je obecný pojem a může mít mnoho konkrétních podob podle toho, která veličina se skokově mění. Stejně jako obyčejné vlny nese rázová vlna energii a může se šířit buď prostřednictvím média (pevného, kapalného, nebo plynného), nebo bez materiálního nosiče, přes pole, například elektromagnetické. Rázové vlny se vyznačují prudkou, teoreticky nespojitou změnou vlastností prostředí, v němž se šíří. Konkrétně, jde-li o tlakové rázové vlny v materiálním médiu, je na čele vlny vždy prudký nárůst tlaku, teploty a hustoty média.[1]
Při průchodu rázové vlny médiem může být amplituda vlny tak vysoká, že zásadně mění vlastnosti média, kterým prochází. Může docházet ke změně struktury, chemickým reakcím, změnám skupenství atp. Takové rázové vlny se označují jako silné rázové vlny. Při popisu rázových vln je v řadě případů výhodné se omezit na vlny, které takové jevy nezpůsobují. Takové vlny se označují jako slabé rázové vlny, i když i ony mohou mít amplitudu tlaku mnoha desítek tisíc kPa.
Tlakové rázové vlny mohou vzniknout například výbuchem, bleskem, nebo nadzvukovým průletem tělesa médiem.