![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1d/Codex_Manesse_%2528Herzog%2529_von_Anhalt.jpg/640px-Codex_Manesse_%2528Herzog%2529_von_Anhalt.jpg&w=640&q=50)
Rytířský turnaj
From Wikipedia, the free encyclopedia
Rytířský turnaj (staročesky kolba nebo klání) je středověká hra – soutěž, kde se mezi sebou jezdecky nebo i pěšmo utkávali rytíři z řad nižší i vyšší šlechty, někdy i panovníci. Účelem turnajů bylo jednak cvičení se v boji a také předvedení schopností a statečnosti před přihlížejícím obecenstvem a zejména dámami, které po skončení odměnily vítěze symbolickým věnečkem se závojem a/nebo hmotným darem. Často se také na soutěžící uzavíraly sázky, které mnohdy převyšovaly i výhru pro vítěze (sázek využívali i rytíři).
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1d/Codex_Manesse_%28Herzog%29_von_Anhalt.jpg/640px-Codex_Manesse_%28Herzog%29_von_Anhalt.jpg)
Ačkoliv různé typy bojových her a regulovaného soupeření měly v dějinách v podstatě všechny civilizace, „klasické“ jízdní turnaje byly úzce navázány na šlechtickou rytířskou kulturu a jako takové rozšířeny jen v Evropě, a to její západokřesťanské části, ovšem s řadou historicko-kulturně daných výjimek (třeba Island, Norsko, Švédsko s Finskem nebo Irsko plně rozvinuté rytířství, a tedy ani turnaje, nepoznaly) anebo naopak zeměpisných přesahů (západní rytíři zrealizovali „kulturní vývoz“ do křižáckých států Palestiny, Kypru či Pobaltí, rytířství a turnaje také převzaly Bosna, Malá Arménie či Černá a Bílá Rus – se Západem těsně sousedící oblasti východokřesťanské).
Éra pořádání turnajů, jednoho ze symbolů středověku, spadá do poloviny 12. století až konce století 16. (úplně poslední turnaj, ve formě klání, se konal r. 1625 v Anglii při příležitosti oslav svatby nového krále Karla I.), přičemž však v posledním století své existence se turnaje stávaly čím dál tím více vyžilou, exotickou zábavou, spíše manýrou, v níž již nešlo o skutečný nácvik boje (protože jízdní rytířstvo se s rozvojem dělostřelectva a pravidelných pěších armád stalo zastaralým), ale výhradně o exhibici v rámci dvorských slavností, svatebních oslav, korunovací apod. Když roku 1605 vydal Miguel de Cervantes svůj záhy proslavený román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha, měl už pro rytířské tradice, včetně pořádání turnajů, jen nepokrytý výsměch...
Od 80. let 20. stol. se v souvislosti s oživeným zájmem veřejnosti o minulost rozmáhají tzv. reenactmenty, v jejichž rámci se opět pořádají i rytířské turnaje či bitvy, samozřejmě už jen pro pobavení diváků na různých kulturních a společenských akcích, za dodržení přísných bezpečnostních podmínek, aby nedošlo ke zranění nebo snad dokonce smrti aktérů.