Rybářská spojka (známa pod neoficiálním označením jako: autíčka;[1]rybařík; rybářský uzel; vlascový uzel[2]) je uzel sloužící ke spolehlivému a úhlednému svázání dvou podobně tenkých nebo silných, tuhých nebo kluzkých (typicky například mokrých) vlasců, provázků nebo lan.[1][pozn. 1] Je jedním z mála uzlů, který se používá k navazování rybářských vlasců (drží na nich) a odtud získal i svůj název.[1] V horolezectví se příliš nepoužívá, protože z hlediska bezpečnosti nelze jedním pohledem zkontrolovat jeho správné uvázání a zároveň takováto jednoduchá rybářská spojka snižuje poměrně výrazně nosnost tímto způsobem spojených horolezeckých lan.[1]
Hotová (zatažená, uvázaná) rybářská spojka z lícového pohledu
Původem se jedná o uzel starověkého původu. Svojí podstatou jde o „zasekávací“ uzel, jehož uvolnění po zatažení (použití) je obtížné nebo nemožné;[pozn. 2] uzel je po utažení kompaktní a pracovní konce lze oříznout velmi blízko uzlu. Lze jej také snadno svázat studenýma a mokrýma rukama. Pokud je rybářský uzel používán na kluzkých vlascích, nemusí vždy bezpečně držet a může sklouznout.[3] Pokud je vyžadována větší přídržná síla, používá se raději „víceotáčkový“ dvojitý rybářský uzel nebo dokonce trojitý rybářský uzel.[pozn. 3] Při pletení se rybářská spojka používá ke spojení dvou pramenů příze.[pozn. 4][pozn. 5]
Vázání rybářské spojky je poplatné její relativní konstrukční jednoduchosti: dvě očka uvázaná volnými konci svým způsobem „symetricky“ okolo pevných konců vždy navzájem protějších lan a ve finále zatažená těsně k sobě.[2]
Přípravu na vázání zahájíme tím, že nejprve lanka srovnáme paralelně (leč protisměrně, tj. konce lan musí mířit „ven“ z místa budoucího uzlu) k sobě.[1] (Jedno lanko leží svým volným koncem proti druhému volnému konci druhého lanka.[2])
V prvním kroku přivážeme očkem volný konec prvního lanka ke druhému lanku tak, že očko obepne toto druhé lanko a to se pro očko stane lankem „vodicím“.[1] Směr obepnutí (vedení) očka kolem „vodicího“ lanka si zapamatujeme.[2]
Ve druhém kroku přivážeme očkem volný konec druhého lanka k lanku prvnímu.[1] (první lanko se stane pro druhé očko „vodicím“ lankem.) Oba uzly (očka) musí být vázány stejným způsobem (buď oba „shora“ nebo oba „zdola“ kolem vodicího lanka).[1] Pokud není tato zásada dodržena, očka do sebe po utažení správně nezapadnou.[2]
Ve třetím kroku zatáhneme za lanka tak, že se „pojízdné“ uzly sjedou směrem k sobě (jako „autíčka“, odtud ten lidový název) a při utažení se k sobě přiblíží po vodicích lancích tak, že se o sebe zarazí a zaseknou se do sebe.[1]
Rozvazování rybářské spojky spočívá v tom, že se volné konce lana (v místě u uzlu) zatáhnou od sebe, „autíčka se rozjedou směrem od sebe“ a následně se očka (uzly) snadněji odvážou od vodorovných vodicích lanek.[1][pozn. 6]
Očka do sebe nezapadají, protože nebyla na vodicích lankách vázána stejným způsobem (obě shora nebo obě zdola vzhledem k vodícícm lankům). Tato chyba se projeví nejen na výsledném estetickém dojmu se zatažené rybářské spojky, ale především na horší pevnosti samotného uzlu.[2]
Očka jsou uvázána na nesprávných koncích lana, takže při zatažení za pevné konce lan sjedou očka z volných konců.[2] Volný konec jednoho lana je jen volně zasunut do očka z druhého lana a jeho vytažení brání jen zatažení onoho druhého očka.[2] Chyba se obtížně opticky detekuje speciálně při spojování dvou stejnobarevných lan.[2]
Postup vázání rybářského uzlu
Krok 1: První uzel (červené lanko) vedený „shora“ přes vodorovný (zelené lanko)
Krok 2: Druhý uzel (zelené lanko) vedený opět shodně „shora“ přes vodorovný (červené lanko)
krok 3: Utažení (přitažení) „pojízdných“ uzlů k sobě (tažením za delší volné konce obou lanek)
V angličtině se pro tento uzel (Fisherman's knot) mohou používat následující alternativní názvy: Angler's knot; English knot; Englishman's knot; Halibut knot; Waterman's knot.
