rakousko-uherský generál a politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Rudolf svobodný pán Stöger-Steiner von Steinstätten (německy Rudolf Ignatius Freiherr Stöger-Steiner von Steinstätten) (26. dubna 1861 Pernegg an der Mur – 12. května 1921 Štýrský Hradec), byl rakousko-uherský generál a politik, v letech 1917–1918 poslední ministr války Rakouska-Uherska. Do c. k. armády vstoupil v roce 1879 jako absolvent kadetní školy a jako nižší důstojník působil u řady posádek na různých místech monarchie, několik let mimo jiné sloužil v Čechách a na Moravě. Za první světové války bojoval jako velitel divize na východní frontě, v letech 1915–1917 byl velitelem armádního sboru v Itálii. Odtud byl povolán do Vídně a od dubna 1917 zastával funkci rakousko-uherského ministra války. V roce 1918 dosáhl hodnosti generálplukovníka a byl také povýšen na barona. Po rozpadu monarchie byl penzionován a dožil v soukromí ve Štýrském Hradci.
| Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten | |
|---|---|
 | |
| ministr války Rakouska-Uherska | |
| Ve funkci: 10. dubna 1917 – 2. listopadu 1918 | |
| Předchůdce | Alexander von Krobatin |
| Nástupce | zánik úřadu |
| Velitel 15. armádního sboru | |
| Ve funkci: 26. července 1915 – 10. dubna 1917 | |
| Předchůdce | Vinzenz Fox |
| Nástupce | Karl Scotti |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generálplukovník (1918), generál pěchoty (1915), polní podmaršál (1912), generálmajor (1909) |
| Narození | 26. dubna 1861 Pernegg an der Mur  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 12. května 1921 Štýrský Hradec  Rakousko |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov ve Štýrském Hradci |
| Titul | svobodný pán (1918) |
| Děti | Margarete Rohrer |
| Profese | politik, pedagog a voják |
| Ocenění | Vojenský záslužný kříž 2. třídy velkokříž Vojenského záslužného řádu velkokříž Císařského řádu Leopoldova Řád slunce a lva 4. třídy |
| Commons | Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se jako syn továrníka Georga Stögera (1818–1874), po otcově úmrtí se matka Agatha, rozená Hoferová (1837–1901), podruhé provdala za plukovníka Josefa Steinera (1834–1905), který Rudolfa i jeho bratry adoptoval a ti přijali jméno Stöger-Steiner.[1] Rudolf od roku 1875 navštěvoval kadetní školu v Liebenau (dnes součást Štýrského Hradce), z níž byl vyřazen roku 1879 jako podporučík a nastoupil do služby v armádě. V letech 1884–1886 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu. Jako důstojník pěchoty sloužil poté u posádek ve Foči, Krakově, Mostaru, Komárně, Villachu a Košicích. Roku 1890 byl povýšen na kapitána a roku 1896 na majora. Kromě toho vyučoval taktiku na Válečné škole ve Vídni a byl autorem několika učebnic. Roku 1899 byl povýšen na podplukovníka a roku 1903 na plukovníka. Roku 1907 se stal velitelem pěšího pluku č. 74 v Liberci.[2] V roce 1909 byl povýšen na generálmajora a převzal velení 56. pěchotní brigády v Lublani.[3] Roku 1910 byl coby odborník na taktiku a autor vojenských učebnic jmenován velitelem armádní střelecké školy ve Vídni.[4] Roku 1912 dosáhl hodnosti polního podmaršála (Feldmarschalleutnant) a stal se velitelem 4. pěchotní divize v Brně.[5][6]
_–_Gerd_Hruška.png)
Po vypuknutí první světové války byl se svou brněnskou 4. pěchotní divizí povolán na východní frontu.[7] Zúčastnil se bojů na podzim 1914 v Haliči, včetně bitvy u Komarówa a bitvy u Rawy nebo u Přemyšlu. Rovněž byl účasten bitvy u Gorlice, v níž rakousko-uherská a německá armáda prolomila ruské pozice a odvrátila hrozbu ruské invaze do střední Evropy. Jako velitel armádní skupiny velel v červenci 1915 nově utvořené 62. pěchotní divizi při druhé bitvě u Kraśniku. V červenci 1915 převzal velení 15. armádního sboru v Itálii[8] a k datu 1. listopadu 1915 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty.[9]. Velel opakovaným bitvám na Soči, v nichž se mu podařilo odrazit útoky italské armády.[6] Během vojenských tažení vždy dbal na co největší ohleduplnost k civilnímu obyvatelstvu, za což byl oceněn Mezinárodním červeným křížem a čestným občanstvím v několika obcích v dnešním Slovinsku (Bled).
Od 10. dubna 1917 až do 2. listopadu 1918 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[10] V květnu 1918 byl povýšen na generálplukovníka.[11] Podařilo se mu dosáhnout maximálního početního stavu armády a posílení výzbroje. V posledních měsících úřadování ale již přihlížel ochabování armády a rozvratu rakousko-uherského státu, včetně stávkovkého hnutí, vojenských vzpour a problémů se zásobováním. Byl přesvědčen o nemožnosti pokračovat dále v bojových akcích. Při poradách s císařem Karlem I. se přimlouval za vyhlášení příměří. Po zániku monarchie v listopadu 1918 rezignoval na svůj úřad.[6]
K datu 1. prosince 1918 byl v armádě penzionován[12] a usadil se ve Štýrském Hradci, kde v roce 1921 zemřel ve věku šedesáti let a je zde také pohřben.[13]
V roce 1891 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Steinstätten, v závěru existence monarchie získal titul svobodného pána (Freiherr, 1918). Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1916 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[14] Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku, v průběhu první světové války i od představitelů spojeneckých států.[15]
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Vojenský záslužný kříž III. třídy (1899)
Řád železné koruny III. třídy (1906)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1912)
Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914) Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)
Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1916).png){kind=small}
Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1917)
Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1917)_-_ribbon_bar.png){kind=small}
Řád Takova V. třídy (Srbsko, 1887)
Řád lva a slunce IV. třídy (Persie, 1890)
Řád rumunské hvězdy (Rumunsko, 1910)
Řád rumunské koruny (Rumunsko, 1911).png){kind=small}
Řád dvojitého draka II. třídy (Čína, 1911)
Řád Osmanie II. třídy (Turecko, 1913)
Železný kříž II. třídy (Německo, 1915)_-_ribbon_bar.png){kind=small}
Řád slávy (Turecko, 1917) Železný kříž I. třídy (Německo, 1917)
Řád červené orlice I. třídy (Německo, 1918)
velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko, 1918)
velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko, 1918)Byl ženatý s Marií von Link (1867–1934), která zemřela v Brně.[16] Z manželství se narodily dvě děti, syn Johann (1896–1897) zemřel v kojeneckém věku. Dcera Margarethe (1893–1969) se provdala do vlivné brněnské nakladatelské rodiny Rohrerů, uplatnila se jako spisovatelka, po odsunu z Československa pokračovala v podnikání v Rakousku již jako vdova a mimo jiné proslula svými aktivitami v otázce ochrany autorských práv.[17]
Jeho bratři Julius Stöger-Steiner (1860–1943) a Gustav Stöger-Steiner (1864–1933) sloužili také v armádě a dosáhli důstojnických hodností u c. k. zeměbrany.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
