Relativní datování
From Wikipedia, the free encyclopedia
Relativní datování je jednou ze dvou variant datování archeologických nálezů. Zahrnuje nejstarší metody, užívané v archeologii od 19. století. Zatímco absolutní metody datování umožňují určit přesné časové období, z nějž archeologický pramen pochází (tisíciletí, století, rok), relativní metody dokáží pouze rozlišit, co je starší a co mladší.
Přestože v současné vědě jsou hojně užívané metody absolutní, relativní datování stále neztrácí na významu a využívá i moderních matematických přístupů.
Existují dvě základní metody relativního datování – typologie a stratigrafie.[1]