Přímý pozitivní tisk
From Wikipedia, the free encyclopedia
Přímý pozitivní tisk nebo přímý pozitivní proces je fotografický proces, který vynalezl francouzský průkopník fotografie Hippolyte Bayard. Označuje metodu přímého pozitivu, při které vznikne unikátní, jedinečný obraz. Jedná se o obměnu techniky mokrého kolódiového procesu (slabé expozice a krátkodobého vyvolávání), kdy konečným podkladem citlivé vrstvy je černý materiál. Obraz byl slabě exponován a krátce vyvolán tak, aby neměl závoj. Konečným podkladem citlivé vrstvy bylo černé pozadí, proti kterému se dal obraz pozorovat v odraženém světle. V případě Bayardovy techniky to byl černý papír, u pannotypie černé plátno, u ferrotypie železný plech a u ambrotypie sklo. Podobný princip využíval William Fox Talbot u své metody slaného papíru.[1] Světlý negativ se tak při prohlížení proti tmavému pozadí jevil jako pozitiv.
Dokonce i některé moderní techniky typu pozitiv - pozitiv, jako je například cibachrome, jsou zařazovány do stejné skupiny.