Převodní ceny
From Wikipedia, the free encyclopedia
Převodní ceny (anglicky „transfer pricing“) je termín, který se používá při obchodování mezi dvěma navzájem propojenými subjekty, spojenými osobami. Ve většině případů se jedná o kapitálovou propojenost, kdy mateřská společnost fakturuje zboží a služby své dceřiné společnosti. Dle Zákona o daních z příjmů, §23 odst. 7,[1] který tuto problematiku upravuje, se převodní ceny týkají i jinak spojených osob, například osob blízkých. Problematika převodních cen se nejčastěji řeší u větších a nadnárodních společností, vyskytuje se ale i v případě čistě tuzemských transakcí. Politice převodních cen podléhají jak transakce (tj. poskytování služeb, cross-selling, prodej práv, prodej zboží, postoupení pohledávek, poskytnutí úvěru, prodej či zprostředkování prodeje produktů, participace na produktech spojené osoby apod.), tak i další vztahy (spolupráce, aktivity akcionáře apod.).
Kvůli rostoucí globalizaci je problematika převodních cen stále diskutovanějším tématem, a to především díky tomu, že některé transakce na úrovni spojených osob probíhají pouze za účelem zvýšení nákladů a přesunu zisků do zemí s nižším zdaněním. Problematika převodních cen u nadnárodních společností tak v zájmu daňové optimalizace nabádá k obcházení platných předpisů. Z toho důvodu jsou převodní ceny velice aktuální téma a stávají terčem daňových kontrol prováděných finančními úřady, které doměřují firmám vysoké nedoplatky na dani z příjmů, neboť správce daně často shledává porušení v aplikaci principu tržního odstupu, po němž následuje úprava základu daně a doměření daňové povinnosti.