![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6c/Gokaido_Edo_Five_Routes_Map.png/640px-Gokaido_Edo_Five_Routes_Map.png&w=640&q=50)
Pět cest do Eda
Pět hlavních cest do Eda v období šógunátu Tokugawa / From Wikipedia, the free encyclopedia
Pět cest do Eda (japonsky 五街道, Gokaidó), někdy označované také jako „pět dálnic“ nebo „pět hlavních cest“, bylo pět centrálně spravovaných cest neboli kaidó, které vznikly nebo byly významně rozšířeny v období Edo (1603-1867) a které spojovaly faktické hlavní město Edo (sídelní město šógunů Tokugawa) s vnějšími provinciemi. Z Eda vedly tři cesty na západ do Kjóta, kde sídlil císař. Dvě cesty vedly z Eda na sever, jedna do Nikkó a druhá do Širakawy.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6c/Gokaido_Edo_Five_Routes_Map.png/640px-Gokaido_Edo_Five_Routes_Map.png)
Iejasu Tokugawa zahájil rozsáhlou stavbu a zdokonalení těchto pěti tras, aby zvýšil svou kontrolu nad zemí již v roce 1601, ale za hlavní trasy je prohlásil až Iecuna Tokugawa, čtvrtý šógun Tokugawského šógunátu. Podél trasy byly zřizovány poštovní stanice, kde si cestovatelé mohli odpočinout a nakoupit zásoby.[1] Trasy vzkvétaly i díky politice sankin-kótai, která vyžadovala, aby daimjó pobývali každý druhý rok v Edu, kde musely žít i jejich rodiny. [2]