![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/db/Panini_1.jpg/640px-Panini_1.jpg&w=640&q=50)
Pánini
From Wikipedia, the free encyclopedia
Pánini (v sanskrtu पाणिनि Pāṇini) je jméno starověkého indického jazykovědce odvozené od sanskrtského výrazu pani, což znamená potomek pániů.[1]
Pánini | |
---|---|
![]() | |
Narození | 520 př. n. l. Shalatula |
Úmrtí | 460 př. n. l. (ve věku 59–60 let) |
Povolání | jazykovědec, spisovatel a gramatik |
Témata | Vjákarana a lingvistika |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Je znám svým spisem Vjákarana (mluvnice), který obsahuje 3959 gramatických a fonetických pravidel sanskrtu. Tento originální spis komentoval později Mahariši Pataňdžali ve spise Mahábhášja. Vjákarana patří mezi odvětví védské literatury, védángy (doslova údy véd), zahrnující všechny disciplíny umožňující studium véd: šikšá (fonetika), kalpa (obřad), vjákarana (mluvnice), nirukta (etymologie a lexikologie), čhanda (védská metrika) a džjótišá (astronomie a astrologie). Toto souhrnné dílo v Indii ukončilo období védského sanskrtu a zahájilo období klasického sanskrtu, kdežto v moderní době slouží jako podklad pro lingvistiku.[2]