chemická sloučenina From Wikipedia, the free encyclopedia
Polyvinylpyrrolidon (PVP) je ve vodě rozpustný polymer.
Polyvinylpyrrolidon | |
---|---|
strukturní vzorec | |
Obecné | |
Systematický název | 1-ethenyl-2-pyrrolidon, homopolymer |
Triviální název | polyvinylpyrrolidon |
Ostatní názvy | povidon, polyvidon, PNVP, PVP |
Anglický název | Polyvinylpyrrolidone |
Německý název | Polyvinylpyrrolidon |
Sumární vzorec | (C6H9NO)n |
Vzhled | bílý až světle žlutý hygroskopický amorfní prášek |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 9003-39-8 |
SMILES | C=CN1CCCC1=O |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 2 500 – 25 000 000 g/mol |
Teplota skelného přechodu | 110–180 °C |
Hustota | 1,2 g/cm3 |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
NFPA 704 | 1
1
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Polyvinylpyrrolidon se vyrábí polymerizací monomeru N-vinylpyrrolidonu:
PVP je rozpustný ve vodě a jiných polárních rozpouštědlech. Ve vodě má užitečnou newtonovskou viskozitu. Zasychá v podobě vločkovitého prášku, který snadno absorbuje vzdušnou vlhkost až do 40 % své hmotnosti. V roztoku má výtečné smáčivé vlastnosti a snadno tvoří film. Proto je dobrý pro tvorbu povlaků na materiálech nebo jako aditivum do povlaků.
PVP byl poprvé syntetizován profesorem Walterem Reppem, který si ho v roce 1939 nechal patentovat jako jeden z nejzajímavějích derivátů acetylenové chemie. PVP se nejprve používal jako náhrada krevní plazmy, později v široké škále aplikací v medicíně, farmacii, kosmetice a průmyslové výrobě.
Monomer je velmi toxický pro vodní organismy. Polymer (PVP) se však používal v první polovině 20. století jako plazma expander pro osoby, které utrpěly úraz.
PVP se používá jako pojivo v mnoha léčivých přípravcích vyráběných ve formě tablet. Při orálním podání jednoduše projde tělem. Při pitvách se však zjistilo, že krospovidon přispívá k poškození plicních cév u osob, které zneužívají tablety vstřikováním do krve.[2] Dlouhodobé účinky krospovidonu na plíce nejsou známy. PVP tvoří s jodem komplex nazývaný jodovaný povidon[3] s dezinfekčními vlastnostmi. Tento komplex se používá v různých výrobcích, například roztocích, mastech, pesarech, tekutých mýdlech nebo chirurgických lázních.
PVP se výjimečně dobře váže na polární molekuly, od kterých si vypůjčuje polaritu. To vedlo k jeho používání ve vrstvách pro fotografické papíry a fólie k inkoustovému tisku a také pro inkousty do tiskáren.
PVP se používá i ve výrobcích pro péči o tělo, například šamponech nebo zubních pastách, v nátěrových hmotách a v lepidlech, která je třeba vlhčit, například pro poštovní známky a obálky. Používá se i v roztocích pro kontaktní čočky a v lázních pro kalení oceli. PVP byl základem prvních laků a gelů na vlasy, v některých je stále obsažen.
Jako aditivum do potravin se používá jako stabilizátor, má označení E 1201. Polyvinylpolypyrrolidon (PVPP) se označuje jako E 1202. Používá se také ve vinařském průmyslu pro čiření bílého vína. Některé zdroje udávají, že PVP a jeho deriváty jsou plně syntetické látky vyráběné z minerálních zdrojů[4]a proto by neměly být problém ani pro vegany.
V molekulární biologii lze PVP použít jako blokující činidlo při přenosu podle Southerna jako složka Denhardtova pufru. Je také výtečný v absorbování polyfenolů při čištění DNA. Polyfenoly jsou běžnou součástí mnoha rostlinných tkání a pokud nejsou odstraněny, mohou deaktivovat bílkoviny a tak inhibovat reakce jako PCR.
PVP má i mnoho technických aplikací:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.