Pobělohorské konfiskace
From Wikipedia, the free encyclopedia
Pobělohorské konfiskace byl proces vyvlastnění majetku účastníků českého stavovského povstání z let 1618–1620 po bitvě na Bílé hoře. Ve dvacátých letech 17. století tak došlo k zásadní proměně ve vlastnictví statků v Českém království. V Čechách z celkového počtu 926 propadlo konfiskaci 491 statků, z toho 182 větších panství. Na Moravě se konfiskace dotkla více než 150 panství a statků. V Čechách a na Moravě vznikla řada velkých panství na úkor stovek drobných rytířských statků, druhá vlna konfiskací po vraždě Albrechta z Valdštejna znamenala zásadní průlom do národnostního složení šlechty v Českém království. Nepřímým důsledkem konfiskací byla také rekatolizace českých zemí, protože majetek povstalců přecházel do rukou stoupenců Habsburků a nekompromisních katolíků z řad šlechty a církevních institucí.[1]