From Wikipedia, the free encyclopedia
Plískavice novozélandská (Cephalorhynchus hectori) je druh malého kytovce z čeledi delfínovití a rodu Cephalorhynchus. Jedná se o jediného kytovce endemického Novému Zélandu. S délkou těla do 1,5 m se jedná o nejmenšího kytovce na světě.
 Plískavice novozélandská | |
|---|---|
 Plískavice novozélandská | |
 Porovnání velikosti s člověkem | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | živorodí (Theria) |
| Infratřída | placentálové (Eutheria) |
| Řád | sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
| Infrařád | kytovci (Cetacea) |
| Malořád | ozubení (Odontoceti) |
| Čeleď | delfínovití (Delphinidae) |
| Rod | plískavice (Lagenorhynchus) |
| Binomické jméno | |
| Cephalorhynchus hectori (Van Beneden, 1881) | |
 Rozšíření plískavice novozélandské | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Druh popsal v roce 1881 belgický přírodovědec Pierre-Joseph van Beneden, který zvolil druhové jméno hectori k uctění Jamese Hectora (1834–1907), skotsko-novozélandského geologa a přírodovědce, který svého času pracoval jako kurátor Koloniálního muzea ve Wellingtonu (dnes Te Papa). Hector totiž pořídil první neformální popis druhu na základě jedince zastřeleného v Cookově průlivu v roce 1873.[2][3] Rozlišují se dva poddruhy:[4]
Oba poddruhy se mezi sebou nepáří a oddělují je od sebe genetické i morfologické zvláštnosti.[5] Oba poddruhy žijí ve vzájemné izolaci kolem 15–16 tisíc let.[6]
Plískavice novozélandská se vyskytuje pouze u břehů Nového Zélandu, což představuje jeden z nejomezenějších areálů výskytu mezi kytovci.[7] K největší koncentraci plískavic novozélandských dochází na východně Jižního ostrova kolem Banksova poloostrova a na západním pobřeží Jižního ostrova mezi městy Westport a Greymouth. Ve Fiordlandu se vůbec nevyskytuje. Subsp. maui původně obýval celou délku západního pobřeží Severního ostrova, avšak jeho novodobý výskyt je omezen na pás pobřeží mezi Maunganui Bluff a Whanganui.[2] Největších hustot dosahuje subsp. maui mezi Manukau Harbour a na jih od Port Waikatona.[8] Stanoviště druhu tvoří mělké pobřežní vody do hloubky 75 metrů a do 8 km od břehu.[7] Zatímco v létě se stahuje do mělkých vod těsně u břehu, v zimě se vydává o něco dále. Při nejmenším část populace se celoročně zdržuje ve stejném okrsku, který zahrnuje asi 30 km pobřeží.[9]
Početnost populace starší jednoho roku se odhaduje na zhruba 15 000 jedinců. Na poddruh C. h. maui přitom připadá pouze asi 54 jedinců.[6]
Tento maličký delfínovitý kytovec představuje nejmenšího kytovce na světě.[10] Samec měří pouze 1,2–1,35 m a jeho váha se pohybuje kolem 43 kg. Samice měří kolem 1,35–1,5 m a váží kolem 47 kg. Novorozeně je jen 60–75 cm dlouhé a váží 8–10 kg.[11] I přes velmi malou velikost má tato plískavice robustně působící tělo s tupou hlavou s nepatrně vyčnívajícím zobákem. Hřbetní ploutev je nízká a velmi zakulacená a jen nepatrně vyrůstá nad nejvyšší bod hřbetu. Podobně zakulacené jsou i prsní ploutve. Většina těla je šedě zbarvená, avšak ocas, prsní a hřbetní ploutve, oblast kolem výdechového otvoru, tváře, okolí tlamy a špička brady jsou tmavě šedé až černé. Mezi černým konečkem brady a oblasti mezi prsními ploutvemi se táhne bílá skvrna, která pokrývá veškerou šířku spodní části těla. Následuje černý pruh s trojúhelníkovými výřezy ve středu, načež začíná dlouhý bílý pruh, který se směrem dále k ocasu roztrojuje; prostřední pruh končí za řitním otvorem, další dvě ramena vedou na stranu těla. Ocas má středně velký středový výřez. Samci mají kolem genitálií černou skvrnu. V každé z čelistí je umístěno 48–62 zubů.[7][2]
Žije ve skupinách o 2–8 členech. Tyto menší skupinky se občas mohou sdružovat do větších uskupení až o 50 členech, avšak taková společenství nemívají dlouhého trvání a brzy se rozpadnou.[7] Plískvice novozélandský je poměrně aktivní nad hladinou a předvádí řadu aerobních prvků jako jsou výskoky nad hladinu, pleskání ocasem, vykukování z moře a vzájemné honičky. Míra těchto aktivit rapidně stoupá, pokud se malé skupinky shluknou do větších agregací. K predátorům plískavic patří patrně kosatky a velké druhy žraloků. Živí se oportunisticky; pojídá ryby (mj. Crapatalus novaezelandiae, Lampanyctodes hectoris, Aldrichetta forsteri, šproty aj.), krakatice ( mj.Nototodarus sloanii) i chobotnice. Potravu sbírá po celé výšce vodního sloupce od hladiny po dno. Typické ponory sahají do 50 m a netrvají déle než 90 vteřin.[2]
K vrhání mláďat dochází na jaře a v létě. Gestace trvá kolem 10–11 měsíců. Samice typicky zabřezne jen jednou za 2–4 roky. Pohlavní dospělosti dosahuje ve věku mezi 5–9 lety. Může se dožít nejméně 20 let.[7]
Jedná se o ohrožený druh, neboť populace plískavic novozélandských velmi rychle klesá rychlostí více než 50 % v průběhu 3 generací. Hlavní příčinou úbytku populace je hlavně zamotání do tenatových nebo tralovacích sítí. K dalším, podstatně menším hrozbám patří znečištění, nemoci, námořní doprava nebo změny na přirozených stanovištích.[9]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
