Z pohledu geografie tvoří půda, potažmo celá pedosféra, tu část krajinné sféry, kde množství a intenzita vzájemných vztahů mezi dílčími krajinnými sférami je největší, kde se sféry stýkají a dokonce se částečně navzájem prolínají.[1] Dosahuje tloušťky až 4 metrů.[2]
Zastoupení složek a jejich vzájemné reakce v půdním prostoru předurčuje fyzikální a chemické vlastnosti půd.
Pevná složka půdy vzniká rozpadem a rozkladem hornin. Půda obsahuje primární a sekundární (jílové) minerály. Do pevné složky půdy se zpravidla zahrnuje organická neživá (humus) a živá složka (edafon).
Kapalná složka půdy vyplňuje póry pevné složky, přičemž se volně pohybuje půdním prostorem pod vlivem gravitace a může dosáhnout až k podzemní vodě, nebo je vázána na povrch půdních částic coby adsorpční voda, nebo je vázána na půdní částice adhezními silami coby kapilární voda, takže může být spojena s hladinou podzemní vody. Půdní voda je obohacována o látky z pevné i plynné složky půdy a vzniká půdní roztok.
Plynná složka půdy též vyplňuje póry pevné složky, kapalnou půdní složkou je přesunována a uzavírána v půdním prostoru. Půdní vzduch díky dýchání půdních organizmů a podzemních částí rostlin obsahuje několikanásobně více oxidu uhličitého, obsahuje i větší podíl vodní páry než vzduch nad úrovní terénu a jeho relativní vlhkost je větší.
Mezi jednotlivými půdními složkami probíhá přenos hmoty a energie.
Fyzikální vlastnosti
Pevná minerální složka půdy je charakterizována různou velikostí částic (zrn). Soubor zrn určité velikosti tvoří frakci – zrnitostní kategorii. Poměrné zastoupení frakcí charakterizuje půdu z hlediska půdní zrnitosti (textury) a předurčuje její zařazení v klasifikaci půdních druhů. Půdní zrnitost je základní fyzikální vlastnost půdy.
Chemické vlastnosti
Základní chemickou vlastností půdy je reakce půdního roztoku.
expozice – vystavení vlivu povětrnostních jevů, apod.
terénní deprese
ovlivňuje provlhčení půdy a její teplotu
Čas
čas nutný k průběhu dějů
Definice, co je obhospodařovaná půda, se liší.[4] Obhospodařovaná zemědělská půda má v ČR přibližně 3,5 milionu ha.[5]Lesní půda má přibližně 2,6 milionu ha.
Mind the gap: Study shows estimates of current land-based emissions vary between models due to differing definitions. phys.org [online]. [cit. 2023-11-23]. Dostupné online.
ŠANTRŮČKOVÁ, Hana, a kolektiv. Ekologie půdy. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2018. 260s. (Episteme). ISBN978-80-7394-695-1.
ŠIMEK, Miloslav a kol. Živá půda. 1. Biologie půdy. 2. Ekologie, využívání a degradace půdy. Praha: Academia, 2019. ISBN978-80-200-2976-8
ŠIMEK, Miloslav a kol. Živá půda. Praktický manuál. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3199-0
TOMÁŠEK, Milan. Půdy České republiky. Praha: Český geologický ústav, 2000. 68s. ISBN80-7075-403-6.
VÁCHA, Radim; REJŠEK, Klement. Nauka o půdě. 1. vyd. Olomouc: Baštan, 2019. 536s. ISBN978-80-87091-82-1.
VAVŘÍČEK, Dušan; KUČERA, Aleš. Základy lesnického půdoznalectví a výživy lesních dřevin. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2017. 364s. ISBN978-80-7458-103-8.
