Přenosové vedení
From Wikipedia, the free encyclopedia
Přenosové vedení je v telekomunikacích a v elektrotechnice speciální kabel nebo jiná struktura vhodná pro přenos elektromagnetických vln uzavřeným způsobem. Termín přenosové vedení se používá pro vedení tak dlouhá, aby bylo nutné brát v úvahu vlnovou povahu přenosu. Ta se projevuje zvláště v oboru radiotechniky, protože použití krátkých vlnových délek znamená, že vlnové jevy se projevují již na malých vzdálenostech (v závislosti na frekvenci to mohou být i milimetry). Teorie přenosových vedení však byla historicky vyvinuta pro vysvětlení jevů, ke kterým dochází u velmi dlouhých telegrafních vedení, zvláště u podmořských telegrafních kabelů.
Přenosová vedení se používají např. pro propojení rádiového vysílače nebo přijímače s anténou (tzv. anténní vedení nebo napáječ), pro šíření signálu kabelové televize, k přenosu telefonních hovorů mezi telefonními ústřednami, pro přenos datových signálů v počítačových sítích a u vysokorychlostních počítačových sběrnic. Při konstrukci zařízení pro kmitočty v pásmu UHF nebo vyšších pásmech se krátké úseky přenosového vedení, obvykle ve formě tištěných rovinných vedení, uspořádané do určitých vzorků často používají také pro vytváření různých obvodů, např. filtrů. Tyto obvody, známé jako obvody s rozloženými parametry, jsou alternativou k tradičním obvodům, v nichž jsou kapacity a indukčnosti realizovány samostatnými (soustředěnými) kondenzátory a cívkami.