Oxidy uhlíku
binární sloučeniny uhlíku s kyslíkem / From Wikipedia, the free encyclopedia
Oxidy uhlíku jsou chemické sloučeniny obsahující pouze atomy uhlíku a kyslíku.[1][2] Nejjednoduššími a zároveň nejrozšířenějšími zástupci této skupiny jsou oxid uhelnatý (CO) a oxid uhličitý (CO2); je známa i řada dalších, stabilních nebo metastabilních, jako například suboxid uhlíku (C3O2) a anhydrid kyseliny mellitové (C12O9).
CO Oxid uhelnatý |
CO2 Oxid uhličitý |
C3O2 Suboxid uhlíku |
C12O9 Anhydrid kyseliny mellitové |
Většina dalších oxidů uhlíku byla připravena po roce 1960. Některé z nich jsou za pokojové teploty stálé, jiné metastabilní nebo stálé jen za nízkých teplot, kdy se při zahřátí rozkládají na jednodušší oxidy. Řada těchto oxidů je nestabilních a vyskytují se pouze jako meziprodukty chemických reakcí, nebo jsou tak reaktivní, že je lze zachytit jen matricovou izolací.
Popsány jsou také oxid grafenu a jiné stabilní polymerní oxidy uhlíku.[3][4]