Oxid rheničitý

Oxid rheničitý je sloučenina rhenia v oxidačním stavu IV, jeho vzorec je ReO₂. Jde o šedou až černou krystalickou látku se strukturou rutilu.^[1] Používá se jako katalyzátor.

Oxid rheničitý
Struktura oxidu rheničitého. Šedé atomy jsou Re, červené O
Obecné
Systematický název	Oxid rheničitý
Anglický název	Rhenium(IV) oxide
Německý název	Rhenium(IV)-oxid
Sumární vzorec	ReO2
Vzhled	Šedá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	12036-09-8
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	234-839-0
PubChem	82847
SMILES	O=[Re]=O
InChI	InChI=1S/2O.Re Key: WXBOMIKEWRRKBB-UHFFFAOYSA-N
Vlastnosti
Molární hmotnost	218,206 g/mol
Teplota rozkladu	1000 °C
Hustota	11,4 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	nerozpustný
Měrná magnetická susceptibilita	+44.0·10−6 cm3/mol
Struktura
Krystalová struktura	Kosočtverečná
Bezpečnost
NFPA 704	0 1 0
Teplota vznícení	Nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Syntéza a reakce

Lze jej připravit komproporcionační reakcí oxidu rhenistého s kovovým rheniem:^[2]

2 Re₂O₇ + 3 Re → 7 ReO₂

Při zahřívání dochází ke zpětné reakci, disproporcionaci:

7 ReO₂ → 2 Re₂O₇ + 3 Re

Reakcí s peroxidem vodíku nebo oxidujícími kyselinami vytváří rhenistany. S taveninou hydroxidu sodného reaguje za vzniku rheničitanu sodného:^[3]

2 NaOH + ReO₂ → Na₂ReO₃ + H₂O

Odkazy

Reference

1. Rhenium Dioxide [online]. Aaamolybdenum.com [cit. 2017-09-12]. Dostupné online. (anglicky)
2. G. Glemser "Rhenium (IV) Oxide" Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1480.
3. G. Glemser "Sodium Rhenate (IV)" Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1483.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rhenium(IV) oxide na anglické Wikipedii.

Portály: Chemie