From Wikipedia, the free encyclopedia
Olena Pčilka (29. června 1849, Haďač, Poltavská oblast, Ruské impérium – nyní Ukrajina – 4. října 1930, Kyjev, Ukrajinská sovětská socialistická republika – nyní Ukrajina) byla ukrajinská nakladatelka, spisovatelka, novinářka, etnografka, tlumočnice a občanská aktivistka.[1] Její občanské jméno bylo Olga Petrivna Kosač (Ольга Петрівна Косач).[p. 1]
| Olena Pčilka | |
|---|---|
 Ольга Петрівна Косач (foto 1896) | |
| Rodné jméno | Ольга Драгоманов |
| Jiná jména | Олена Пчілка (literární pseudonym)[p. 1] |
| Narození | 29. června 1849 Haďač, Poltavská oblast,  Ruské impérium |
| Úmrtí | 4. října 1930 Kyjev, Ukrajinská sovětská socialistická republika |
| Místo pohřbení | Bajkovův hřbitov; Kyjev |
| Národnost | Ukrajinka |
| Země | Ukrajina |
| Povolání | nakladatelka, spisovatelka, novinářka, etnografka, tlumočnice a občanská aktivistka |
| Aktivní roky | 1870 až 1930 |
| Domovské město | Novohrad-Volynskyj; Kyjev |
| Choť | Petro Antonovič Kosač (1842–1909) |
| Děti | dcera: Lesja Ukrajinka |
| Rodiče |
|
| Příbuzní | bratr: Mychajlo Drahomanov |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Olena Pčilka se narodila v roce 1849 v Haďači jako dcera místního statkáře[2] a ukrajinského básníka a překladatele Petra Jakymoviče Drahomanova (Petro Jakymovyč Drahomanov (Петро Якимович Драгоманов; 1802–1860); její matkou byla Elizaveta Ivanivna Dragomanova (1821–1895). Pčilka byla sestrou ukrajinského politického teoretika, ekonoma, historika, filozofa, anarchisty a etnografa Mychajla Petrovyče Drahomanova (1841–1895).
Základní vzdělání získala Olena Pčilka doma a v roce 1866 dokončila vzorovou internátní školu šlechtických panen v Kyjevě.[2]
Od roku 1868 byla provdána za státního radu, právníka, pedagoga a filantropa Petra Antonoviče Kosače[2] (Петро Антонович Косач; 1842–1909). Brzy poté se manželé přestěhovali do Novohradu-Volynského v Žytomyrské oblasti na Volyni (severozápadní Ukrajina), kde její muž pracoval.[2] Společně měli tyto děti:[3]
Olena Pčilka byla od roku 1925 členkou korespondentkou Národní akademie věd Ukrajiny. Zabývala se zaznamenáváním a výzkumem ukrajinských lidových písní, lidových zvyků a obřadů a výsledky těchto svých etnografických výzkumů později publikovala (v roce 1876). Kromě toho také sbírala lidové výšivky na Volyni, financovala vydání díla Stěpana Rudanského (Степан Васильович Руданський, 1833–1873)) Spivomovky a od roku 1883 uveřejňovala vlastní básně ve lvovském časopise Zoria. Publikovala řadu prací a byla taktéž aktivní ve feministickém hnutí, zejména ve spolupráci s Natalií Kobrynskou.
Jako bojovnice za práva ukrajinských žen a jejich rovnoprávnost s muži vydala ve Lvově v roce 1887 spolu s ukrajinskou spisovatelkou, socialistickou feministkou a aktivistkou Natalií Kobrynskou první feministický almanach. Tato sbírka děl ukrajinských autorek se nazývala Pershy vinok (česky: První věnec; anglicky: The First Garland).[4] Almanach byl prvním dílem v Haliči a na Ukrajině, které se zabývalo tzv. „ženskou otázkou“ - kromě beletristických děl a etnografických výzkumů obsahoval řadu feministických článků, zejména o postavení žen na Ukrajině a ve světě.[5] Sestavovatelkami a autorkami almanachu Peršij vinok byly výhradně ženy jak z Haliče, tak i z Dněprské Ukrajiny.[5]
Olena Pčilka žila od 90. let 19. století v Kyjevě, kde byla v letech 1906 až 1914 šéfredaktorkou a vydavatelkou časopisu Ridnyj kraj (Рідний Край) a jeho měsíční přílohy, dětského časopisu Moloda Ukrajina (Молода Україна) (1908 až 1914). Byla tlumočnicí – do ukrajinštiny přeložila (mimo jiné) řadu děl ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola, polského spisovatele Adama Mickiewicze a ruského básníka, prozaika a dramatika Alexandra Sergejeviče Puškina.[6] V roce 1913 zemřela Lesya Ukrainka, Olena Pchilka se přestěhovala z Kyjeva do Gadyachu a bude bydlet v domě, kde strávila dětství.[7]
V posledních letech svého života byla Olena Pčilka vystavena represím ze strany GPU.[p. 2] Tato zřejmě nejznámější ukrajinská básnířka[2] zemřela v Kyjevě v roce 1930 ve věku 81 let[2] a byla pohřbena na kyjevském Bajkovově hřbitově (Байкове кладовище; Голосіївський район).[8]
Mezi její nejvýznamnější díla patří:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
