![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9e/WOA05_GLODAP_del_pH_AYool.png/640px-WOA05_GLODAP_del_pH_AYool.png&w=640&q=50)
Okyselování oceánů
pokles pH zemských oceánů / From Wikipedia, the free encyclopedia
Okyselování oceánů je proces, který zvyšuje kyselost vody v zemských oceánech. Jedná se o pokračující pokles pH oceánů způsobený rozpouštěním přebytku oxidu uhličitého (CO2) z atmosféry. Hlavní příčinou okyselování oceánů je spalování fosilních paliv. Mořská voda má v současnosti mírně zásaditý charakter (přibližně pH 8) a okyselení oceánů znamená posun směrem k neutrálním hodnotám pH (pH 7). Odhady uvádějí, že 30–40 % oxidu uhličitého vytvořeného lidskou aktivitou, který je vyloučen do atmosféry, se následně rozpustí v oceánech, řekách a jezerech. Aby byla dosažena chemická rovnováha, dochází k reakci mezi CO2 a vodou, která má za následek vznik kyseliny uhličité. Některé molekuly kyseliny uhličité se následně separují na bikarbonátové ionty a vodíkové ionty, čímž se zvyšuje kyselost oceánu.[1][2]
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9e/WOA05_GLODAP_del_pH_AYool.png/640px-WOA05_GLODAP_del_pH_AYool.png)
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9f/Oa-buoy-enrique-reef.jpg/640px-Oa-buoy-enrique-reef.jpg)
Mezi léty 1751 a 1996 se pravděpodobně snížilo pH povrchových oceánů z přibližně 8,25 na 8,14, což představuje nárůst koncentrace H+ iontů ve světových oceánech o téměř 35 %. Vědci také dochází k závěrům, že v posledních 10 letech překročila kyselost oceánu historickou analogii a v kombinaci s jinými biogeochemickými změnami oceánu by mohlo dojít k zásadnímu narušení fungování mořských ekosystémů.[3]
Zvyšující se kyselost má řadu potenciálně škodlivých důsledků pro mořské organismy. Jedná se převážně o změny metabolismu a imunity jednotlivých organismů žijících pod hladinou moře. Tím, že se zvyšuje přítomnost volných vodíkových iontů, tak nově vytvořená kyselina uhličitá, která se tvoří v oceánech v důsledku nárůstu kyselosti, přispívá k vytvoření většího množství hydrogenuhličitanových aniontů z uhličitanových aniontů. Snížení množství uhličitanových iontů může velmi zkomplikovat vznik nových vodních kalcifikujících organismů jako jsou například korály.[2]
Pokračující okyselení oceánu může ohrozit potravní řetězce propojené s oceány. K tomuto problému vydalo společné prohlášení 105 vědeckých akademií a doporučilo, aby do roku 2050 byly celosvětové emise CO2 sníženy alespoň o 50 % ve srovnání s rokem 1990.[4]
Zatímco probíhající okyselení oceánu je jev do značné míry antropogenní, k podobným procesům docházelo i v dávné minulosti. Nejpozoruhodnější příklad nastal přibližně před 56 miliony let, kdy do oceánu a atmosféry vstoupilo obrovské množství uhlíku. To vedlo k rozpuštění uhličitanových sedimentů ve všech oceánech.[5]