Odboj během druhé světové války

Odboj během druhé světové války probíhal v okupovaných zemích různými prostředky, od odmítání spolupráce přes dezinformaci nepřítele, skrývání spojeneckých parašutistů či sestřelených pilotů, špionáže a atentáty až po vedení partyzánské války proti okupačním silám.

Jugoslávský komunistický partyzán Stjepan Filipović krátce před popravou

Mezi nejvýznamnější odbojová hnutí patřili jugoslávští partyzáni (největší odbojové hnutí během druhé světové války),^[1][2], polský podzemní stát a jeho zemská armáda, sovětští partyzáni, francouzské vnitřní síly (Résistance), italský (Resistenza), norský, nizozemský a řecký odboj.

Formy odboje

• Nenásilné
  • sabotáže – dělníci, řemeslníci či zemědělci, stejně jako totálně nasazení pracovníci pro Němce mohli provádět svou práci nekvalitně nebo pomalu, cílem bylo mimo jiné narušení pravidelnosti dodávek z týlu na frontové linie
  • stávky a demonstrace
  • odboj založený na již existujících organizacích, jako církve, studentská hnutí, komunisté a lékaři (profesní odboj)
• ozbrojené
  • útoky na okupační vojáky, vojenská zařízení a dopravní infrastrukturu; také na distribuční centra k získání dokladů, kartoték Němci hledaných osob, nebo například potravinových lístků
  • dočasná osvobození území, jako například v Jugoslávie, Paříži a severní Itálii, někdy ve spolupráci se spojeneckými silami
  • povstání, z nichž nejvýznamnější jsou povstání ve varšavském ghettu, Varšavské povstání či Slovenské národní povstání, stejně jako povstání ve vyhlazovacích táborech (Sobibor a Treblinka v roce 1943 a Osvětim v roce 1944)
  • pokračování v boji za frontovou linií a partyzánská válka, nejvýznamnější probíhala v Sovětském svazu a Jugoslávii, ve Francii masivně působili
• špionáž, zahrnující odesílání zpráv vojenského významu (například o pohybu nepřátelských jednotek, velení, ale i zprávy o počasí, výrobě atd.)
• tisk a distribuce nelegálních tiskovin, boj proti německé propagandě
• tajný poslech spojeneckého radiového vysílání, zejména BBC pro získání informací a šifrovaných zpráv (poslech byl nacisty trestán smrtí^[3])
• politická reprezentace připravovala poválečné uspořádání
• pomoc ohroženým lidem, jako je například ukrývání Židů, pomoc s útěkem a osobám na útěku a skrývajícím se (totálně nasazení, deportovaní)
• pomoc příslušníkům spojeneckých vojsk za frontovou linií (diverze, pomoc sestřeleným letcům)
• pomoc válečným zajatcům (potraviny, informace a komunikace atd.)
• padělání dokumentů

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Resistance movement during World War II na anglické Wikipedii.

1. Anna M. web.ku.edu [online]. [cit. 2009-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-01.
2. http://www.vojska.net/eng/world-war-2/yugoslavia/
3. Rozhlasové vysílání do okupovaného Československa

Literatura

• HOFMAN, Jiří; ŠIRC, Václav; VACULÍK, Jaroslav. Volyňští Češi v prvním a druhém odboji. Praha: Český svaz bojovníků za svobodu, 1999. ISBN 80-7005-030-6.
• KOPEČEK, Pavel. Evropa v plamenech : protifašistický odboj v období druhé světové války se zaměřením na region střední Evropy. Praha: Epocha, 2019. 228 s. ISBN 978-80-7557-239-4.
• ROLAND, Paul. Židovský odboj : povstání proti nacistům za druhé světové války. Praha: Euromedia Group, 2019. 158 s. ISBN 978-80-7617-725-3.

Související články

• Partyzánská válka
• Odboj
• Československý odboj (1939–1945)
• Německý odboj během druhé světové války
• Židovský protinacistický odboj

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu odboj během druhé světové války na Wikimedia Commons

Portály: Druhá světová válka