Obtížný problém vědomí
From Wikipedia, the free encyclopedia
Obtížný problém vědomí je pojem zavedený Davidem Chalmersem a představuje jeden z největších problémů současné filosofie mysli. Snaží se objasnit existenci stavů vědomí a fenomenologie poznání, tedy táže se, jak je možné, že věci se nám určitým způsobem jeví, vyvolávají v nás dojmy a emoce. Stav věcí je dle této teorie věcí vědomou spíše než nevědomou. Každá věc okolo nás v nás vyvolává určité dojmy, věda dokáže analyzovat samou podstatu sledované věci - její charakteristické vlastnosti, chemické vlastnosti a vysvětlí, jak něco funguje. Přesto věda nedokáže vysvětlit, jak vzniká dojem, který v nás daná věc vyvolává. To implikuje, že taktéž vědomí obsahuje něco za hranicemi poznání vědy. Vědomí tedy tvoří hranici toho, co vše lze metodami vědy popsat a stává se pro vědu obtížným problémem. Velmi dobře tento problém popisuje pasáž z Chalmersova díla:
„Jak se to stane, že v okamžiku, kdy naše kognitivní systémy začnou zpracovávat vizuální a zvukové informace, získáme vizuální a zvukovou zkušenost: hloubku modré barvy či zážitek z jednočárkovaného cé? Jak můžeme vysvětlit, proč je zde něco, jako co nám daný obraz připadá, nebo jakou zažijeme emoci? Je široce přijímáno, že zkušenost je založena na fyzické bázi, nemáme však žádné dobré vysvětlení pro to, proč a jak se to tak jeví. Proč by vůbec fyzické zpracovávání mělo dávat vzniknout bohatému vnitřnímu životu? Zdá se to objektivně nepodložené, a přesto se to děje.” [1]