Národní park Padjelanta
From Wikipedia, the free encyclopedia
Národní park Padjelanta (švédsky Padjelanta Nationalpark, lulejskou sámštinou Bádjelándda) je národní park v severním Švédsku, na norské hranici, na území komuny Jokkmokk v kraji Norrbotten v Laponsku. Rozkládá se na ploše 1 984 km2, což z něj činí největší národní park v zemi. Sousedí s národními parky Sarek, Stora Sjöfallet a norským parkem Rago.
Národní park Padjelanta | |
---|---|
IUCN kategorie II (Národní park) | |
Pohled na Niják a Gisuris z Padjelanty | |
Základní informace | |
Vyhlášení | 1962[1] |
Rozloha | 1984 km2[1] |
Počet návštěvníků | 4000 |
Poloha | |
Stát | Švédsko Švédsko |
Kraj | Norrbotten |
Umístění | Jokkmokk |
Souřadnice | 67°24′36,08″ s. š., 16°43′18,69″ v. d. |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
Národní park Padjelanta | |
Další informace | |
Web | www |
Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Název Padjelanta v sámštině znamená „horní země“, což docela dobře vystihuje geografii místa. Park je vskutku především vysokohorskou planinou Skandinávského pohoří, s nadmořskou výškou asi 700 m, s mírnými zvlněnými kopci. Tato krajina ostře kontrastuje s oblastmi, které hraničí s parkem, které mají výrazně alpský charakter. Na jihu je hranice obou oblastí méně ostrá, přímo v parku se nachází několik vysokých vrcholů. Mírný terén je způsoben podložím tvořeným svory a vápenci, které nejsou příliš odolné vůči erozi. Říční systém je velmi bohatý, park se nachází u prameniště řeky Lule a několika jejich hlavních přítoků. Jednou z hlavních charakteristik Padjelanty je však přítomnost velkých jezer, zejména Virihaure a Vastenjaure.
Padjelanta, stejně jako zbytek Laponska, které se nachází kolem, se často označuje jako „největší a dosud nedotčená oblast“ v Evropě. Ve skutečnosti je území parku obýváno asi 7 000 let Sámi, kočovnými obyvateli severní Evropy. Zpočátku se živili jako sběrači a lovci, zejména soba polárního, ale postupně vyvinuli kulturu založené na chovu tohoto polodomácího zvířete spojenou s kočováním. Padjelanta se stala jednou z jejich hlavních horských pastvin; v parku se nachází velké množství sámských táborů, často v blízkosti velkých jezer. Švédové oblast poprvé využívali v 17. století v dole Kevdekare, ve kterém se těžilo stříbro. Po uzavření dolu bylo motivací pro návštěvu této oblasti především botanické zkoumání parku. Padjelanta má zvláště bohatou květenu s řadou vzácných druhů, i když leží skoro celá nad hranicí lesa. Od 20. století se také rozvíjí cestovní ruch.
Spojení turistických a ochranářských asociací vedené botanikem Stenem Selanderem se zasloužilo, že oblast byla v roce 1962 vyhlášena národním parkem, čímž zachránilo Padjelantu před hrozbami spojenými s výstavbou vodních elektráren. Park a region byly v roce 1996 přidány na Seznam světového dědictví UNESCO, částečně pro nedotčenou přírodu a také pro dosud přítomnou sámskou kulturu.
Dnes je pro Sámi park stále důležitým místem pro pastevectví sobů. Je také turistickou destinací, kterou prochází několik skvělých turistických tras, jako jsou dálkové pěší trasy Padjelantaleden a Nordkalottleden. Mezi zajímavost tohoto místa patří velká jezera známá svou krásou.