Nukleozom
From Wikipedia, the free encyclopedia
Nukleozom je základní stavební jednotkou eukaryotického chromozomu, složenou z úseku DNA ovinutého kolem jádra z histonových proteinů.[1] Jedná se o první ze způsobů, jak zmenšit délku jinak enormně dlouhého řetězce DNA, a to asi na třetinu ve srovnání s nesbaleným stavem.[2] Podobné struktury jako eukaryotické nukleozomy byly nalezeny i u archebakterií (Archaea).[3]
Každý nukleozom se skládá z osmi (oktamer) histonových proteinů (dva od každého ze čtyř druhů: H2A, H2B, H3 a H4) a z navinutého řetězce části DNA. Navinutý řetězec je dlouhý 147 nukleotidů, zřejmě však nukleozom blokuje celkem 158 nukleotidů DNA.[4][5] Jinak řečeno, histonový oktamer vytváří proteinovou konstrukci, kolem níž se omotává vlastní genetická informace.
Nukleozomy jsou od sebe odděleny volnou DNA (linker DNA), která je snadno rozštěpitelná určitými nukleázami. Linker DNA bývá dlouhý od několika málo nukleotidů až po stovky nukleotidů, přičemž průměrná vzdálenost mezi nukleozomy je 15 nukleotidů. K nukleozomu patří vždy jeden linker DNA, ale v běžné řeči se pod termínem nukleozom myslí obvykle jen histonový oktamer a kolem něm ovinutá DNA.
Nukleozomy byly objeveny v roce 1976, kdy byla jejich stavba zjištěna rozstříháním jednotlivých nukleozonů DNA pomocí enzymů nukleáz. Přesná struktura byla určena až v roce 1997. Bylo zjištěno, že lidská tělní buňka obsahuje asi 30 milionů nukleozomů.