Neokonfucianismus
From Wikipedia, the free encyclopedia
Neokonfucianismus (čínsky pchin-jinem songming Lǐxué, znaky zjednodušené 宋明理学, tradiční 宋明理學, často zkráceno na 理學, li-süe, doslova „učení o li“) je termín používaný pro různorodé proudy konfucianismu, které se ve snaze o obrodu konfuciánské filosofie formovaly od poloviny 9. století. V první fázi dosáhly tyto snahy vrcholu v 11. století za dob Severních Sungů v podobě učení Ču Siho.[1] Ču Siho škole Čcheng-Ču konkuruje především Wang Jang-mingova škola Lu-Wang z dob dynastie Ming a škola Taj Čena z mandžuských dob.[2]
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1c/Zhu-xi1.gif/220px-Zhu-xi1.gif)