![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/73/Grabstele_des_Aelius_Septimus%252C_Brigetio%252C_Pannonia_Superior%252C_RIU_02%252C_00509.jpg/640px-Grabstele_des_Aelius_Septimus%252C_Brigetio%252C_Pannonia_Superior%252C_RIU_02%252C_00509.jpg&w=640&q=50)
Naristové
starověký germánský kmen / From Wikipedia, the free encyclopedia
Naristové[2], také Naristi, Varistové či Varisti (latinsky Varisci či Narisci), byli germánský kmen doložený několika řeckými a římskými historiky. Publius Cornelius Tacitus je ve svém díle De origine et situ Germanorum[3] nazýval Naristy, v pozdně antickém díle Historia Augusta jsou označeni jako kmen Varistů. Oba záznamy jsou historiky zpravidla považovány za autentické. Výklad jejich etnonyma je sporný, pro Tacita to byli především Germáni.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/73/Grabstele_des_Aelius_Septimus%2C_Brigetio%2C_Pannonia_Superior%2C_RIU_02%2C_00509.jpg/640px-Grabstele_des_Aelius_Septimus%2C_Brigetio%2C_Pannonia_Superior%2C_RIU_02%2C_00509.jpg)
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/da/Germani_secondo_PLINIO_78_e_TACITO_98_AD.png/640px-Germani_secondo_PLINIO_78_e_TACITO_98_AD.png)
Naristové se podle Tacita usadili severně od Dunaje na území v okolí germánských kmenů Markomanů, Armalausů, Hermundurů a Kvádů. Klaudios Ptolemaios[4] v díle Geography uvedl, že Naristové se usadili severozápadně od pohoří Gabreta Silva a jižně od Sudéty, patrně na území dnešního Českého lesa a Horní Falce. Pokud jde o místo obývané Naristy, oba starověké zdroje se tedy shodují. Tacitus zmínil, že byli spojenci Markomanů a Kvádů při vyhnání keltského kmene Bójů z jejich původního domova.[5] S velkou pravděpodobností všichni tři germánští spojenci nepocházeli z tohoto regionu, ale přesunuli se do něj v 1. století př. n. l., v době útěku germánských kmenů z Galie na východ před Juliem Caesarem.[3] Klaudios Ptolemaios zároveň uvedl jména sídel Bicurgium, Menosgada, Setuacotum, Brodentia, Abilunum a Usbium na Dunaji, přičemž nezmínil, v jaké jsou řeči, ani zda byla převzata nebo nově založena, ale interpretoval je jako místa s usazenými Naristy.[6] Kolem roku 167 za vlády císaře Marca Aurelia se Naristové spojili s dalšími germánskými i jinými národy[7] a zaútočili na římskou hranici na Dunaji. Počáteční útok se změnil v dlouhou sérii bitev nazývaných markomanskými válkami, protože napadení Římské říše podnítili a koordinovali především Markomani. Během markomanských válek byl římským generálem Marcem Valeriem Maximianem[8] zabit vůdce Naristů Valao.[9]
V záznamech a popisech markomanských válek starověkého historika Ammiana Marcellina nejsou Naristové zmíněni, ale krátká zmínka o nich je ve 22. kapitole Vita Marci Antonini Philosophi[10] Julia Capitolina. Byli mezi kmeny, které překročily Dunaj, ale poté se informace o nich ztrácejí, ani na svém původním území nad Gabretou se již neobjevili. Podle Peutingerovy mapy se na jejich území po markomanských válkách usadili Armalausové.
Podle nejvěrohodnější informace o dalším osudu Naristů byli spolu s mnoha dalšími kmeny žijícími severně od Dunaje po markomanských válkách přesídleni Marcem Aureliem na italské území, kde nad nimi měli Římané větší kontrolu. Tento názor je v moderní době obecně přijímán. Naristové svou identitu ztratili pravděpodobně po pádu Západořímské říše.[11]