Mýtinka (Měděnec)
část obce Měděnec v okrese Chomutov From Wikipedia, the free encyclopedia
Mýtinka (německy Rödling[3]) je malá vesnice, část obce Měděnec v okrese Chomutov. Nachází se v Krušných horách v nadmořské výšce 650–800 metrů, asi tři kilometry jihozápadně od Měděnce. Dolní část vesnice přímo navazuje na zástavbu Vykmanova, od kterého je oddělena Hučivým potokem.[4] Vesnice vznikla na počátku sedmnáctého století a její dějiny jsou spojeny s těžbou železné rudy a vápence. Mýtinka je také název katastrálního území o rozloze 0,97 km².[5]
| Mýtinka | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Měděnec |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°24′19″ s. š., 13°4′51″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 11 (2021)[1] |
| Katastrální území | Mýtinka (0,97 km²) |
| Nadmořská výška | 650–800 m n. m. |
| PSČ | 431 84 |
| Počet domů | 6 (2021)[2] |
  Mýtinka | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 92550 |
| Kód k. ú. | 692557 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vesnice byla pojmenována podle lesa Raytling, který se nad ní původně nacházel. Název lesa byl pravděpodobně odvozen ze slova Reutling, což byla mečovitá zbraň, nebo ze slova Reut (klučenina, kopanina). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech Redling (1787) nebo Rödling (1846).[6]
Mýtinka vznikla a získala své jméno podle lesa Raytling, který rostl na panství hradů Himlštejn a Hauenštejn. Šlikové okolní krajinu připojili k vintířovskému panství, které získali roku 1532 do zástavy. První písemné zmínky o vesnici pochází až z let 1617–1621, a nacházejí se v bočské farní kronice, podle které v Mýtince tehdy žilo pět lidí. Sídlo bylo nejspíše tvořené rozptýlenou zástavbou v sousedství řady železnorudných dolů, které v okolí existovaly již v první polovině šestnáctého století. Pozůstatky po dolování se dochovaly například na návrší zvaném Kalkberg (865 metrů) západně od vesnice.[4]
S dolováním jsou spojené také pozdější dějiny vesnice. V polovině osmnáctého století byly některé staré doly obnoveny. V jednom z nich se dvěma štolami dobývala čočka magnetitu na vápencovém podloží. Magnetit se těžil také v letech 1830–1844 v dole František (též Fricova šachta) na levém břehu Hučivého potoka. Poslední pokusy o těžbu železné rudy podnikl roku 1860 svobodný pán z Riese-Stallburgu, který o čtyři roky později koupil perštejnskou železárnu. Provoz dolů byl ještě před rokem 1867 ukončen.[4]
Posledním hornickým podnikem v Mýtince byl na počátku devatenáctého století otevřený vápencový lom, jehož zatopená jáma se nachází v těsném sousedství silnice na okraji Vykmanova. Z vápence se přímo na místě jednoduchých způsobem v zemi pálilo vápno.[4] Roku 1859 vápenku získal do pronájmu Josef Weinert, který vzápětí nechal vybudovat moderní pec provozovanou až do roku 1880. Roční produkce vápna v roce 1861 dosáhla 369 hektolitrů. O tři roky později celý provoz koupil J. Scharr, který nechal postavit koksovou pec a v sousedství otevřel hostinec s kovárnou. Roku 1864 vápenku koupili Thunové z kláštereckého zámku, kteří ji znovu pronajali Josefu Weinertovi. Někdy v té době byla vybudována silnice z Perštejna do Horní Halže, čehož Josef Weinert využil, a na místě staré pece postavil novou s větší kapacitou. Josef Weinert vápenku provozoval až do roku 1880. Po něm ji na dva a půl roku převzala přísečnická společnost a po ní správa kláštereckého panství. Vápenec se zde zpracovával až do dvacátých let dvacátého století, ale odvážel se také do pecí u perštejnského nádraží a v Lužném.[7] Po uzavření vápenky se vápenec dodával do vysokých pecí v Kladně.[8] Těžba v lomu byla ukončena až roku 1962.[9]
Přírodní podmínky Mýtinky nejsou vhodné pro zemědělství, a proto lidé pracovali kromě vápenky zejména v lese,[7] v okolních drobných podnicích a podomácku vyráběli krajky a pozamenty.[8] Roku 1905 vyhořel J. Scharrem založený hostinec, a v důsledku požáru musela být stržena i kovárna s koksovou pecí. Na rozdíl od nich byl hostinec v následujícím roce opraven. O pět let později v Mýtince fungovaly dvě hospody a řemeslo provozovali tesař a bednář.[7]
V průběhu druhé poloviny dvacátého století se vesnice téměř vylidnila a většina domů byla upravena k rekreačním účelům.[8]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 111 obyvatel (z toho 53 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice sto obyvatel se stejnou národnostní a náboženskou strukturou.[11]
Od roku 1797 patřila Mýtinka s výjimkou dvou domů k perštejnské farnosti, zatímco oba zbývající domy byly přifařeny k Měděnci. Děti docházely do školy v Horní Halži.[4]
Po zrušení poddanství se Mýtinka roku 1850 stala samostatnou obcí. Roku 1868 byla osadou Měděnce,[8] se kterým patřila do okresu Kadaň.[15] V období 1879–1949 patřila k Vykmanovu,[8] který se nacházel v letech 1880–1930 v okrese Přísečnice. Od roku 1950 je Mýtinka opět částí obce Měděnec. Do roku 1960 se spolu nacházely v okrese Karlovy Vary-okolí a poté se staly součástí okresu Chomutov.[15]
Dům u hlavní silnice
Rozpadající se seník
Výhled na hřebeny Krušných hor
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
