Mylhúzy
obec v departementu Haut-Rhin ve Francii From Wikipedia, the free encyclopedia
Mylhúzy[1] (francouzsky Mulhouse, německy Mülhausen, alsasky Milhüsa) jsou město na východě Francie, ležící nedaleko hranic s Německem a Švýcarskem v regionu Grand Est. Žije zde 111 000 obyvatel.
| Mylhúzy Mulhouse | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°44′58″ s. š., 7°20′24″ v. d. |
| Nadmořská výška | 231 m n. m. - 336 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Francie |
| Region | Grand Est |
  Mylhúzy | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 22,18 km² |
| Počet obyvatel | 110 755, s aglomerací 251 820 (2012) |
| Správa | |
| Starosta | Jean Rottner |
| Oficiální web | www |
| service | |
| PSČ | 68100, 68200 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Název města je odvozen z německého slova mlýny (Mühlhausen), protože prvními objekty na území města byly mlýny na řekách Ill a Doller. Mlýnské kolo je i symbolem města.
První písemná zpráva o městě pochází z 12. století. Roku 1354 Mylhúzy vstoupily do svazku deseti Alsaských měst, takzvané Décapole. V roce 1515 město z Décapole vystoupilo a přešlo do Švýcarské konfederace. V roce 1746 byla ve městě otevřena první textilní továrna[2]. 4. ledna 1798 město anektovala Francie.
V důsledku pozdního připojení města k Francii jeho význam upadal. Sídlem prefektury se stal počtem obyvatel menší Colmar. K rozvoji města přispěl od poloviny 18. století rozvoj textilního a kožedělného průmyslu, zásobovaný surovinami z Louisiany a Levanty.
Po prusko-francouzské válce v letech 1870/1871 byly Mylhúzy s celým Alsaskem začleněny do regionu Alsasko-Lotrinsko a staly se součástí Německého císařství. Francouzská armáda město znovu obsadila 9. srpna 1914, po několika dnech se poblíž města odehrála Bitva u Mylhúz. Zpět pod správu Francie se město dostalo r. 1918. V období 2. světové války, při takzvané bitvě o Francii, bylo město 19. června 1940 obsazeno německým vojskem a opět připojeno k německé Třetí říši. O den později město navštívil incognito Adolf Hitler. Od konce války v roce 1945 je město součástí Francie.
|
|
|
|
Historická část Mylhúz se dělí na Horní město a Dolní město.
- Dolní město v minulosti obývali kupci a řemeslníci. Rozkládá se v okolí náměstí Réunion, v současnosti je zde pěší zóna.
- Horní město se rozvíjelo od 18. století. Vznikaly zde především církevní budovy.
- Nová čtvrť patří mezi nejlepší ukázky urbanismu v Mylhúzách. Vznikala od r. 1826, kdy podobně jako v ostatních francouzských městech byly bourány městské hradby. Rozkládá se okolo náměstí Republiky. Do této čtvrti se stěhovali bohaté rodiny průmyslníků a bankéřů.
- Čtvrť Rebberg se skládá z domů inspirovaných sídly majitelů bavlníkových plantáží v Louisianě. Původně se zde rozkládaly městské vinice, odtud i název (reb: víno; berg: hora, svah). Nalezneme zde i takzvané terasové domy v anglickém stylu, ukazující svazky s městem Manchester, ve kterém studovali synové místních průmyslníků.
- Městská radnice (1553) byla postavena v renesančním slohu. Michel de Montaigne ji roku 1580 popsal jako „nádherný pozlacený palác“ (palais magnifique et tout doré).
- Renesanční radnice z r. 1553
- kostel sv. Štěpána s vitrážemi ze 14. století
- pozůstatky středověkých hradeb s baštami a s věží Bollwerk
- Dělnická čtvrť z 19. století
- Muzeum automobilů
- Muzeum železnice (Cité du train)
- Muzeum elektřiny (Electropolis) Archivováno 9. 2. 2010 na Wayback Machine.
- Zoologická zahrada
- Skansen (EcoMusée)
- Věž Belvédère, panoramatický (360°) výhled na město
- Muzeum tkanin (Musée de l'Impression sur étoffes).
- V centru města se vypíná Věž Evropy (la Tour de l'Europe) vysoká 106 m, postavená v roce 1972 architektem François Spoerrym. Na vrcholku této železobetonové obytné budovy (180 obyvatel) je umístěna otáčivá panoramatická restaurace, ze které je výhled na pohoří Jura, Schwarzwald a švýcarské Alpy. Zdaleka viditelná stavba se stala symbolem Mylhúz.
- Pharmacie Au Lys - nejstarší nepřetržitě fungující lékárna ve Francii[2]
- Automobilový průmysl (firma Peugeot je největším zaměstnavatelem v regionu Alsasko)
- Chemický průmysl (ICMD)
- Elektronika (Clemessy)
- Strojírenství (SACM - Mitsubishi)
- Textilní průmysl (DMC, Superba, Frères Schlumpf)
Mylhúzy leží na důležité železniční trati Štrasburk – Besançon (- Lyon), odbočuje zde trať do Basileje ve Švýcarsku. Město je obsluhováno také vlaky TGV. Nejbližším letištěm je letiště Basel-Mulhouse-Freiburg.
Městskou hromadnou dopravu obstarává moderní tramvajová doprava , v provozu od 13. května, 2006
Školství
- Hornoalsaská universita (Université de Haute-Alsace)
Sport
Osobnosti ve městě narozené
- Maurice Victor Achener (1881 - 1963) ilustrátor a grafik
- Karl Brandt (1904-1948) osobní lékař Adolfa Hitlera
- Mireille Delunschová (1962) operní zpěvačka
- Alfred Dreyfus (1859-1935) francouzský důstojník, protagonista Dreyfusovy aféry
- Georges Friedel (1865 - 1933) mineralog
- Charles Frédéric Girard (1822-1895) lékař, zoolog
- Katia Krafftová a Maurice Krafft (1942-1991) a (1946-1991) mineralogové
- Johann Heinrich Lambert (1728-1777) fyzik, matematik a astronom
- Paul Meyer (1965) klarinetista, dirigent
- Thierry Omeyer (1976) házenkář
- Pierre Probst (1913-2007) kreslíř, animátor
- Napoléon Henri Reber (1807-1880) skladatel
- Auguste Scheurer-Kestner (1833-1899) chemik
- William Schlumberger (1800-1837) šachista
- Christiane Scrivenerová (1925) politička
- William Wyler (1902-1981) režisér
- Vincent Dollmann (1964) arcibiskup z Cambrai
Osobnosti ve městě pobývající
- Raymond Domenech (1954) fotbalista, manažer
- Christopher Dresser (1834-1904) konstruktér
- Maurice Koechlin (1856-1946) konstruktér
- Alfred Kastler (1902-1984) fyzik, nositel Nobelovy ceny
- Laure Manaudouová (1986) plavkyně
- Roxana Maracineanuová (1975) plavkyně
- Pierre Pflimlin (1907-2000) politik
- Albert Schweitzer (1875-1965) protestantský teolog, misionář, filosof, etik, varhanní virtuóz a lékař
- Arsène Wenger (1949) fotbalový trenér
- Emil Votoček (1890) český chemik
Mylhúzy mají následující partnerská města:
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
