Mumraj (divadelní hra)
Divadelní hra Lea Birinského / From Wikipedia, the free encyclopedia
Mumraj je nejúspěšnější divadelní hra židovského dramatika a scenáristy Lea Birinského. Její jevištní život začal globální premiérou v deseti divadlech současně[1] – plánované jedenácté představení v Moravské Ostravě se z technických důvodů o den opozdilo.[2] Vzhledem k osobní účasti autora lze za skutečnou světovou premiéru považovat berlínské představení.[3][4] Velice rychle následovaly další inscenace v mnoha německých divadlech, včetně Irving Place German Theatre v New Yorku.[5] Dobový tisk psal o plánovaných překladech až do 11 jazyků, dnes se jich z té doby podařilo jednoznačně prokázat sedm včetně češtiny. Velmi pravděpodobně však vznikly i další. Existují dokonce indicie na uvedení Mumraje v Japonsku – právě jím měl být v roce 1913 zahájen provoz nově vybudovaného moderního tokijského divadla.[6] Potvrdit tuto informaci se však zatím nepodařilo.
Řadu překladů zahájilo české uvedení v pražském Národním divadle, pouhé tři dny po německé premiéře a rovněž za účasti autora.[7] Německy psaná satira na ruské (tedy potažmo slovanské) poměry od židovského autora žijícího ve Vídni by však byla v českém divadle asi špatně průchodná. Vedení Národního divadla tedy využilo autorova rusky znícího jména k malé mystifikaci a na plakáty nechalo vytisknout větu „Rusky napsal Lev Birinskij“.[8] Ani překladatel Červinka tuto hru nezkazil, dokonce v knižním vydání solidárně neuvedl původní jazyk díla – použil formulaci „z rukopisu přeložil…“ Část novinářů (zejména z vídeňských českých listů) mystifikaci hned prohlédla,[9][10][11] ale to se Mumraj již hrál. Každopádně tehdy vznikla velmi houževnatá legenda o ruskojazyčném původu Birinského her. Legenda, která přežila až do současnosti a spolu s českým textem se rozšířila i do ciziny.
S Mumrajem se Birinski pokoušel prorazit i v USA. Práva na pořízení a provozování anglického překladu si zajistila na podzim 1912 společnost Klaw & Erlanger, ale již na jaře 1913 se od původní činohry přiklonila k adaptaci na hudební komedii s názvem The Merry Martyr. Scénář a texty písní napsal Glen MacDonough, hudbu složil původně vídeňský skladatel Hugo Riesenfeld. V denním tisku byla avizována premiéra nejprve na 30. srpna 1913 v Colonial Theatre v Bostonu[12], ale o měsíc později vyšla podrobná informace o premiéře plánované na 29. září 1913 ve Forrest-Theatre ve Philadelphii.[13] Z článku vyplývá, že děj hry byl přesazen do jakési fiktivní španělské provincie Vallamadoosa, uvedeno je i složení hereckého souboru, u části postav jejich nová španělská jména a fotografie ze zkoušky. Kritika inscenaci v podstatě ztrhala[14], takže po dvou týdnech provozování „zemřela předčasnou americkou smrtí“, jak napsal teatrolog Hiram Kelly Moderwell.[15] Na přesun do New Yorku už nedošlo. V British Library se zachoval zpěvníček písní k této adaptaci.[16] Vídeňský kritik a satirik Karl Kraus vyslovil podezření, že „Glen MacDonough“ je pouze pseudonym samotného Birinského,[17] není to však pravděpodobné – z jiných indicií je jasné, že v té době by jeho angličtina ještě na literární tvorbu nestačila. V letech 1932–1935 se v USA postupně objevilo několik zpráv o plánovaných inscenacích Birinského her v adaptaci Hermana J. Mankiewicze a pod názvy The Devil's Elbow,[18] A New Spanish Custom[19] respektive An Old Spanish Custom.[20] Podle dostupných kusých informací šlo jen o další různé verze Mumraje, jehož děj byl opět přesazen do španělského prostředí. K realizaci zřejmě ani v jednom případě nedošlo. Pokud známo, v původní činoherní podobě a v původních ruských reáliích se v USA (kromě německého Irving Place German Theatre) nikdo hru inscenovat nepokusil.
Mumraj se stal první Birinského hrou, která se po letech zapomnění objevila i v novodobém divadle. Podle nedoložené hypotézy znovuobjevil český překlad Mumraje koncem 50. nebo začátkem 60. let 20. století Alfréd Radok. Doložené je, že český překlad textu objevili nezávisle na sobě: v 60. letech 20. století neznámo kde režisér Jiří Vrba a v 70. letech v českých antikvariátech režisérka amatérského divadla Marie Kubrová a slovenský dramaturg, překladatel a režisér Martin Porubjak. Vrba hru přeložil (patrně v přesvědčení o jejím ruskojazyčném původu) zpět do němčiny[21], nazval ji Mummenschanz[22] a vyvezl do Vídně.[23] Kubrová roku 1976 hru inscenovala v pražském amatérském divadle Maryša[24] a později se k ní ještě dvakrát vrátila.[25][26] Uvedení v československých profesionálních divadlech v té době nebylo z cenzurních důvodů možné, takže Porubjak věnoval kopii českého textu makedonskému režisérovi Vladimiru Milčinovi. Ten hru přeložil do makedonštiny a inscenoval roku 1980 ve Skopje.[27] Následovaly inscenace v chorvatském, slovinském a srbském překladu. V tehdejším Československu byla hra profesionálními divadly uvedena až roku 1991, nejprve v Bratislavě a pak v pražském Činoherním klubu.[28] A právě odtud se informace o Mumraji dostala do Maďarska, kde vzniklo několik inscenací v nově pořízeném, moderním maďarském překladu. Roku 1995 se segedínské zpracování stalo inspirací pro televizní inscenaci Maďarské televize (MTV 1). Roku 2001 hru natočila pod názvem Chaos jako televizní inscenaci i Slovenská televize v režii Milana Lasici. V Národním filmovém archivu v Praze je uložen literární scénář Antonína Máši, napsaný s podtitulem Komedie o ukradené revoluci podle původní divadelní hry.[29] Scénář je datován v červenci 1992 a nikdy nebyl realizován.
Mumraj se občas objeví v divadle i v současné době, především na amatérských scénách. Roku 2009 byl však uveden i v pražském Divadle na Vinohradech,[30] roku 2017 se k němu vrátil Činoherní klub.[31]