Mrtvé duše
From Wikipedia, the free encyclopedia
Mrtvé duše (1842–1846, Мёртвые души) je satirický román ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola (1809–1852). Jde o rozsáhlé dílo podávající obraz nekalých obchodních praktik v nevolnické Rusi a kritizující všechny složky tehdejší ruské společenské i ekonomické struktury. Zdrcující kritice jsou podrobeni zejména statkáři pro jejich opilství, gamblerství, lži, rozmařilost, šílené skrblictví i neschopnost k jakémukoliv činu. Po potížích s cenzurou musel být román přepracován: byla zmírněna útočnost některých epizod (např. vložené Povídky o kapitánu Kopejnikovi vyprávějící o ponižovaném hrdinovi vlastenecké války z roku 1812, který se marně domáhá svých práv a posléze přejde ke zbojnické bandě) a byl také změněn jeho název na Příběhy Čičikova neboli Mrtvé duše (Похождения Чичикова или Мёртвые души). Po svém vydání měla kniha velký úspěch a pokrokovými kritiky byla přijata s nadšením, byla však také označována za zlovolný výmysl a fikci.
Mrtvé duše | |
---|---|
Autor | Nikolaj Vasiljevič Gogol |
Původní název | Мёртвые души |
Země | Ruské impérium |
Jazyk | ruština |
Žánr | satirický pikareskní román |
Datum vydání | 1842 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Román je napsaný na rozhraní romantismu a realismu. Má pikareskní kompozicí přerůstající až v nadreálnou grotesku a sám autor jej označil za poemu v próze. Román obsahuje časté lyrické vložky, které se objevují i bez logických souvislostí, kdy se autor například vmísí do hovoru dvou postav a vyjadřuje svoje myšlenky. Ke konci knihy se pak Gogol zmiňuje o tom, že má v úmyslu napsat trilogii, která bude svou stavbou analogická k Dantově Božské komedii: svět měl v ní být předváděn nejprve takový, jaký je (peklo), poté jaký má být (očistec) a nakonec svět proměněný (ráj). Takováto kompozice je dokonce typická pro osvícenský utopický román.
Gogol pak skutečně vytvořil tři varianty druhého dílu románu, které však pokaždé zničil. Třetí variantu spálil dokonce jen šest dnů před svou smrtí, zřejmě v záchvatu duševní deprese a náboženského poblouznění. U Gogola totiž propukla duševní choroba, pod jejímž vlivem a pod vlivem náboženského fanatismu začal pochybovat o správnosti vydávání svých děl a dokonce chtěl celou svoji tvorbu úplně zavrhnout. Ze dvou zlomků druhého dílu, které se po Gogolově smrti našly, se zachovalo pouze několik neúplných kapitol.