zdobná liturgická nádoba na relikvie či hostie v křesťanství From Wikipedia, the free encyclopedia
Monstrance (z lat. monstrare, předvádět, volněji demonstrovat), jiným termínem custodia, je ozdobná schránka na noze, zhotovená z ušlechtilých kovů (nejčastěji ze zlaceného stříbra), patří k svatému nářadí a nádobí, uctívanému na oltářích katolických chrámů, latinsky zvanému Vasa sacra. V nejstarších dobách (asi od 12. století) sloužila k ukazování svatých ostatků (latinsky ostensio), byla tedy původně ostensorium, otevřený (zasklený, či křišťálem nebo berylem opatřený) relikviář, také (monstrantia pro reliquiis).
Monstrance od vrcholného středověku slouží k vystavování a uctívání svěcené (tzv. konsekrované) hostie v katolickém kostele. Používá se mimo mši (kromě tzv. Missa coram Sanctissimo), při tzv. (eucharistickém) výstavu, kdy jsou věřící vyzváni k její adoraci (klanění). Obřad se nazývá adorace Nejsvětější svátosti oltářní, kromě klanění při něm znějí sborové modlitby. Během adorace se připomíná symbolika proměnění hostie v Tělo Kristovo. Dříve se ve svátek Božího Těla pořádala četná eucharistická procesí, v nichž byla monstrance nesena pod baldachýnem (nebesy) nebo vezena na voze. Odtud se pro největší monstrance vžilo označení „procesní“.
Monstrance se pro hostie používají od 13. století, označovaly se termínem monstrantia pro corpore Christi. Tehdy tuto formu uctívání vyvolala svým zjevením řeholnice sv. Juliána z Lutychu († 1258), která rovněž předložila návrh uctívání ke schválení papeži. Brzy byla monstrance uvedena do praxe církevními představiteli některých regionů, a prosazována také řeholníky a řeholnicemi. S monstrancí jako poznávacím atributem bývají vyobrazeni její ctitelé svatý Norbert, sv. Klára nebo sv. Tomáš Akvinský, který k procesí Božího Těla složil pět hymnů. Až do té doby se hostie adorovala bez monstrance. Nejstarší dochované monstrance pocházejí z Nizozemí (Belgie) a z Porýní a datují se do 2. poloviny 13. století.
Monstrance se skládá z několika článků: tvoří ji noha, členěná na podstavnou patku (kruhovou plochou či odstupněnou, laločnatou, cípatou či vykrajovanou) a dřík (válcový, šesti- či osmihranný), projmutý ořechem (latinsky nodus) mezi dvěma prstenci. Ořech může mít tvar kulovitý, zploštělý nebo vázový (pak se noha nazývá balustrová). Na noze je vztyčena prosklená schránka, jež má od středověku do renesance skleněný válec nebo čtvercové okénko, v době barokní mívá okénko kasulový tvar.[1]
Gotická architektonická monstrance – má systém věžic, oblouků arkád, vnějších opěráků s vimperky, fiálami a chrliči, připomínající trojlodí či pětilodí gotického chrámu. Skleněný válec je vložený do věže či pod baldachýn mezi opěráky, a proto se monstrance nazývá architektonická. Pod oblouky arkád či ve výklencích nik bývají na soklech umístěny figurky Panny Marie, světců nebo andělů s nástroji Kristova umučení. Na vrcholu může být plastický krucifix, Kalvárie nebo pelikán v hnízdě krmící mláďata svou krví; u vícestupňových věží pod ním ještě ve výklenku Ecce homo, Kristus v hrobě, Pieta . Od pozdní gotiky (kolem 1480) se hostie zvětšuje a vyžaduje skleněné okénko, zpravidla ve čtvercovém architektonickém rámečku.
Barokní sluncová monstrance – původně pravoúhlý rámeček se v barokní době změnil na oválné, ve tvaru kasulového okénka nebo srdce, zdobí se věncem oblaků mezi anděly, a ještě velkou sluncovou paprsčitou svatozáří, podle které se tento typ monstrance nazývá sluncová. Schránka bývá někdy nahoře korunovaná uzavřenou plastickou korunkou. Oproti gotické monstranci má odlišnou siluetu i modelaci. Dřík nohy může být bez ořechu, tvarován do podoby figury Panny Marie, proroka, světce, archanděla, praotce Jesse s Kristovým rodokmenem, ale také například horníka. Vzácně může mít schránka kompozici Poslední večeře Páně (Augsburg).
.jpg)
Ve schránce je hostie upevněna svisle v držátku zvaném lunula (či melchisedech), ve tvaru ležatého půlměsíce, většinou bývá zajištěna svorkami či pérkem, a s kolejnicemi k vysunutí. Lunula podle liturgického předpisu má být zhotovena ze zlata, může být zdobena drahokamy nebo plastickými okřídlenými hlavičkami andělů.
Nejstarší gotická věžová monstrance ze zlaceného stříbra se dochovala v Sedlci u Kutné Hory (Sedlecká monstrance) a pochází z doby kolem roku 1390. V klášterním muzeu je vystavena její kopie od výtvarníka Jiřího Urbana.
Z 15. století pocházejí významné monstrance například z Mělníka, z Kutné Hory, Mladé Boleslavi, z Rakovníka nebo od sv. Michala z Olomouce. Na počátku 16. století vznikly monstrance z Malesic u Stříbra (1503, z Bohdanče, Žíželic u Kolína nebo ze Sobotky.
V ČR se rovněž dochovaly tři zlaté monstrance barokní:
Monstrance se tam nazývá custodia. K největším exemplářům, které mají v chrámě vlastní kapli, patří monstrance z Toleda, Ávily, Barcelony či Zaragozy, dosahují výšky kolem 3 metrů.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
